terčovnice síťnatá
Disciotis venosa (Pers.) Arnould 1893

Popis

Plodnice je apotheciální, miskovitého, později až talířovitě rozprostřeného tvaru a tenké dužniny; často bývá značně nepravidelná a až 200 mm široká. Vnitřní povrch je žlutohnědý až kaštanově hnědý, ve středu často poněkud světlejší, spíše drobně, avšak zřetelně hrbolkatý, ve středu prohloubený a často výrazně laločnatě zvrásněný. Vnější povrch je světlejší, špinavě bělavý, světle okrový či světle šedohnědý, drobně plsatnatý až hnědě šupinkatý. K substrátu plodnice přisedá velmi krátkým třeněm.

Dužnina je v celé plodnici dosti tenká, křehká a chrupavčitá, bělavá, za čerstva více či méně zřetelně zapáchá po chloru, její chuť je nenápadná.

Výtrusný prach je zbarven bíle.

Výtrusy jsou oválné, 19–25 x 11–15 µm velké.

Výskyt

Terčovnice síťnatá roste od dubna do května zejména v lužních lesích pod jasany, v porostech devětsilu a pod., popř. i v sadech, zahradách a listnatých hájích, a to spíše vzácně.

Možná záměna

Této poměrně charakteristické jarní houbě se zřejmě nejvíce podobá destice chřapáčová (Discina ancilis), která obyčejně vyrůstá z mrtvého dřeva jehličnanů (a to rovněž zjara) a nezapáchá po chloru. Jde o chutný jedlý druh. Podobné jsou i ostatní, velmi vzácné druhy destic (Discina).

V úvahu připadá též záměna za podobné, hnědě zbarvené a miskovitě tvarované druhy řasnatek (Peziza), které jsou spíše drobnější a jejich dužnina bývá tenčí.

Kuchyňské využití

Jedlý a chutný druh. Chemický zápach dužniny varem ustupuje. Vzhledem k řídkému výskytu je však radno zvážit upřednostnění ochrany této houby před jejím sběrem.

Autorství textů: Vavřinec Klener
Autorství obrázků: Vavřinec Klener

Literatura