pavučinec fialovošedý
Cortinarius violaceocinereus (Pers.) Fr. 1838
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: pavučincovité (Cortinariaceae)
Stručný popis
Klobouk je 30–80 (podle Soop (2009) až 120) mm široký, nejprve polokulovitý, později nízce sklenutý, často se zvlněným okrajem. Pokožka klobouku je nejvýše slabě hygrofánní, purpurově hnědá nebo šedopurpurová, při okraji nafialovělá. Pavučinka je světle fialová.
Lupeny jsou v mládí šedofialové až sytě fialové.
Třeň je válcovitý nebo kyjovitý, 50–90 x 10–15 (25) mm, vláknitý, stříbřitě bělavý s fialovým nádechem.
Dužnina je šedá nebo šedofialová. Vůně je slabě ředkvová, dle Soop (2009) připomíná vůni čirůvky fialové (Lepista nuda).
Makrochemické reakce: KOH – bez význačenější reakce.
Výtrusy jsou široce eliptické, 9–10 x 6–7 µm (podle Knudsen, Vesterholt a kol. (2018) (6,5) 7–8 x 5–6 µm, podle Gerault (2005) dokonce 10–13 x 7–8 µm), středně až hrubě bradavčité.
Výskyt
Roste od srpna do října, v jehličnatých i listnatých lesích, především pod smrky a borovicemi, také pod buky nebo břízami.
Kuchyňské využití
Je nejedlý.
Možná záměna
Pavučinec malachitový (Cortinarius malachius) je světlejší a má na třeni výraznější vlnatý závoj.
Pavučinec hájový (Cortinarius lucorum) má méně purpurových odstínů.
Pavučinec červánkový (Cortinarius solis-occasus).
Kuchyňské využití
Je nejedlý.
Poznámky k systematice
Může být identický s Cortinarius subviolascens Rob Henry sensu M. Moser nebo s Cortinarius simulatus Orton.