pavučinec červenokaštanový
Cortinarius vernus H. Lindstr. & Melot 1994
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: pavučincovité (Cortinariaceae)
Synonyma
Cortinarius erythrinus (Fr.) Fr. 1838
Popis
Klobouk je široký 10–40 mm, v mládí polokulovitý nebo zvoncovitý s podehnutým okrajem spojeným se třeněm bělavou pavučinkou, později ploše rozprostřený, obvykle s výrazným středovým hrbolem, v dospělosti někdy s radiálně roztřepeným okrajem, hygrofánní, za vlhka tmavě červenohnědý, za sucha načervenale šedohnědý, leskle hedvábně vláknitý, ve stáří až šupinkatý.
Lupeny jsou spíše řídké, s hojnými lupínky, ke třeni široce přirostlé až mírně sbíhavé, v mládí světle hnědé se světlejší ostřím, později rezavě hnědé.
Třeň je válcovitý, 20–60 x 3–6 mm, na bázi někdy mírně kyjovitý, červenohnědý, často však pokrytý hedvábně lesklými podélnými bělavými vlákny, v mládí s nevýraznou a rychle pomíjející prstenovitou zónou a od ní směrem k bázi s nepravidelnými pásy vela.
Dužnina je tenká, bělavá až nahnědlá, vůně mírná, spíše příjemná.
Makrochemické reakce: NaOH podle Soop (2009) negativní.
Výtrusný prach je rezavě hnědý.
Výtrusy jsou značně rozměrově variabilní, obvykle 7–9 x 4,5–6 µm, eliptické až mandlovité, hrubě bradavčité.
Výskyt
Roste jednotlivě nebo ve skupinách, v lesích, parcích, v trávě na světlých místech nebo ve spadaném listí, pod různými listnatými stromy, často pod břízou nebo osikou, vzácně i pod jehličnany. Duben až červen.
Možná záměna
Makroskopicky je podobný více druhům z podrodu Telamonia (někde Hydrocybe), žádný z nich však – snad s výjimkou druhů rostoucích v rašeliništích, například pavučince žíhaného (Cortinarius striaepilus) nebo pavučince strakatého (Cortinarius albovariegatus) – neroste brzy na jaře.
Kuchyňské využití
Je nejedlý.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Tomáš Chaluš