pavučinec umbrový
Cortinarius umbrinolens P. D. Orton 1980
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: pavučincovité (Cortinariaceae)
Stručný popis
Klobouk je široký 10–40 mm, nejprve zvoncovitý, později plochý, obvykle s nízkým středovým hrbolem, hygrofánní, za vlhka tmavě (rezavě) hnědý až černohnědý, hedvábně lesklý, zasycháním šednoucí. Okraj klobouku je v mládí ověšený zbytky závoje. Pavučinka je našedlá.
Lupeny jsou středně husté, nejprve žlutohnědé, nakonec rezavě hnědé.
Třeň je válcovitý, 30–70 x 3–7 mm, šedohnědý, v mládí pokrytý šedivými vlákny závoje.
Dužnina je šedohnědá, v dolní části třeně rezavě hnědá. Vůně je silně zatuchle zemitá. Chuť je mírná.
Makrochemické reakce: NaOH – podle Soop (2009) na pokožce klobouku i v dužnině nevýznačná.
Výtrusy jsou eliptické až mandlovité, 8–9,5 x 5–6 µm, středně bradavčité.
Výskyt
Roste od září do listopadu především pod břízami, někdy i pod buky.
Možná záměna
Pro pavučinec umbrový je typické velmi tmavé zbarvení klobouku bez purpurových odstínů, růst (obvykle) pod břízami a silná zatuchle zemitá vůně.
Pavučinec olšový (Cortinarius alnetorum) roste pod olšemi a postrádá výraznější vůni.
Kuchyňské využití
Je nejedlý.
Poznámky k systematice
Podle Gerault (2005) je Cortinarius rigidus (Scop.) Fr. ss. Lange, Moser non Henry, K.& R. synonymem pro Cortinarius umbrinolens P. D. Orton.