pavučinec datlový
Cortinarius scaurus (Fr.) Fr. 1838
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: pavučincovité (Cortinariaceae)
Synonyma
Thaxterogaster scaurus (Fr.) Niskanen & Liimat. 2022
Stručný popis
Klobouk je 30–80 mm široký, nejprve polokulovitý s podehnutým okrajem, později sklenutý se širokým středovým hrbolem, nakonec plochý. Pokožka klobouku je slizká, mírně hygrofánní, šedoolivový nebo hnědoolivový, na temeni až tmavě hnědý, za sucha světlejší. Pavučinka je olivově bělavá.
Lupeny jsou husté, v mládí žlutoolivové až zelenoolivové, nakonec rezavě hnědé.
Třeň je kyjovitý, často zakončený hlízou, 40–80 x 5–10 (v hlíze široký až 20) mm, bělavý nebo šedobělavý, v horní části s modrofialovými odstíny, nesouvisle pokrytý žlutozelenými, později hnědnoucími vlákny závoje.
Dužnina je bělavá, v horní části třeně nafialovělá. Vůně je nevýrazná nebo nasládle medová. Chuť je mírná.
Makrochemické reakce: KOH – podle Consiglio a kol. (2005) na pokožce klobouku purporově hnědá, dužnina purpurově či vínově červená.
Výtrusy jsou eliptické (až válcovité), 10–13 x 6–8 µm, hrubě bradavčité.
Výskyt
Roste od srpna do října, roztroušeně, v jehličnatých lesích, především ve smrčinách, ale pravděpodobně i pod jedlemi nebo borovicemi.
Možná záměna
Pavučinec postříkaný (Cortinarius herpeticus) má klobouk světle hnědookrový nebo šedookrový, bez fialových odstínů, v mládí zelenomodré, někdy čistě modré lupeny a o něco hrubší ornamentiku výtrusů.
Pavučinec rašeliništní (Cortinarius sphagnophilus) má v mládí šedohnědé nebo šedomodravé lupeny, bez odstínů zelených nebo olivových. Roste vzácně pod jehličnany především na rašeliništích.
Kuchyňské využití
Je nejedlý.