pavučinec slizký
Cortinarius mucosus (Bull.) Cooke 1867
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: pavučincovité (Cortinariaceae)
Synonyma
Agaricus mucosus Bull. 1792
Cortinarius collinitus var. mucosus (Bull.) Fr. 1838
Myxacium mucosum (Bull.) P. Kumm. 1871
Popis
Klobouk je široký 40–100 mm, sklenutý, později až plochý, uprostřed někdy se širokým hrbolkem, ale může být i mírně prohloubený, žlutohnědý až kaštanově hnědý, ve středu tmavší, až černohnědý, za vlhka velmi slizký. Okraj klobouku je v mládí podehnutý a se třeněm spojený bělavou pavučinkou.
Lupeny jsou spíše husté, v mládí bělavé, brzy šedookrové, nakonec rezavě hnědé, ke třeni široce připojené.
Třeň je válcovitý, 50–100 (120) x 10–25 mm, na bázi někdy zúžený, bílý, nad slizovitým prstenem suchý, ve spodní části slizký. V dospělosti od báze vrstva slizu zasychá a může vytvářet nepravidelné hnědé pásování nebo žíhání.
Dužnina je bílá, ve třeni mramorovaná, pod pokožkou klobouku někdy žlutohnědá, od báze třeně v dospělosti hnědnoucí. Vůně je nevýrazná. Chuť je mírná.
Makrochemické reakce: pokožka klobouku – hnědopurpurová, dužnina – červená.
Výtrusný prach je rezavě hnědý.
Výtrusy jsou mandlovité, 13–16 x 6–7 µm, hrubě bradavčité.
Výskyt
Roste od srpna do listopadu, místy hojně, obvykle ve skupinách, v jehličnatých lesích s borovicemi, se kterými tvoří mykorhizu. Upřednostňuje kyselé a písčité půdy.
Možná záměna
Pavučinec plavooranžový (Cortinarius collinitus) má v mládí namodralý třeň a roste většinou pod smrky.
Kuchyňské využití
Uváděn (např. v Holec a kol. (2012)) jako jedlá houba, chuťově nevýrazná. Pro využití v kuchyni prakticky nevyužívaná, navíc v době růstu pavučince slizkého téměř vždy roste řada jiných, chutnějších druhů hub. Pro příbuznost s jedovatými druhy pavučinců jej méně zkušeným houbařům ke sběru nedoporučujeme.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal