pavučinec zlatonohý
Cortinarius elegantissimus Rob. Henry 1989
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: pavučincovité (Cortinariaceae)
Synonyma
Calonarius elegantissimus (Rob. Henry) Niskanen & Liimat. 2022
Cortinarius aureoturbinatus (Secr. ex M.M. Moser) J.E. Lange
Stručný popis
Klobouk je 50–150 mm široký, nejprve polokulovitý s podehnutým okrajem, později sklenutý, nakonec plochý. Pokožka klobouku je lepkavá, žlutá až žlutozelená, na temeni žlutooranžová, postupně od středu oranžově hnědá. Pavučinka je žlutá až žlutozelená.
Lupeny jsou husté, v mládí žluté až žlutozelené, v rospělosti rezavě hnědé.
Třeň je válcovitý s hlízou, 50–120 x 10–25 (v hlíze široký až 40) mm, v mládí bělavý nebo žlutý, podle Holec a kol. (2012) někdy s nafialovělými odstíny, později žlutohnědý.
Dužnina je bílá nebo našedlá, pod pokožkou třeně nažloutlá, dle Holec a kol. (2012) při vrcholu třeně někdy nafialovělá. Vůně je příjemná, někdy silná, popisovaná jako nasládlá (pečivo, ovoce). Chuť je mírná.
Makrochemické reakce: KOH – na pokožce klobouku (výrazně) červená, dužnina nevýrazně červenohnědá.
Výtrusy jsou citronovité, 12,5–16 x 7,5–9,5 µm, hrubě bradavčité.
Výskyt
Roste v září a v říjnu, vzácně, pod buky na vápenatých půdách.
Možná záměna
Druh je význačný nápadným zbarvením, velikostí plodnic a velkými výtrusy.
Podobné pavučince žlutomodravý (Cortinarius bergeronii) a cedrový (Cortinarius cedretorum) vytváří trochu menší plodnice, mají více nafiaovělého zbarvení a menší výtrusy.
Pavučinec elegantní (Cortinarius elegantior) roste především pod smrky, ale uváděn je i růst v bučinách.
Kuchyňské využití
Je nejedlý.