pavučinec žlutomodravý
Cortinarius bergeronii (Melot) Melot 1992

Stručný popis

Klobouk je 50–100 mm široký, nejprve polokulovitý s podehnutým okrajem, později sklenutý, nakonec plochý. Pokožka klobouku je hladká, za vlhka lepkavá, zprvu (zářivě) žlutá nebo žlutooranžová, někdy se zeleným odstínem, později od středu hnědooranžová.

Lupeny jsou husté, v mládí žlutozelené nebo žlutoolivové, v dospělosti rezavě hnědé.

Třeň je válcovitý s výraznou odsedlou hlízou, 40–80 x 10–20 (v hlíze až 30) mm, žlutozelený, v horní části často nafialovělý.

Dužnina je bělavá nebo nažloutlá, ve třeni obvykle nafialovělá. Vůně je nevýrazná, podle Kibby (2021) zemitá. Chuť je mírná.

Makrochemické reakce: KOH – na pokožce klobouku (krvavě, purpurově) červená, po delší době téměř černá, v dužnině růžová.

Výtrusný prach je rezavě hnědý.

Výtrusy jsou mandlovité až citronovité, 9–11,5 x 5,5–7,5 µm, hrubě bradavčité.

Výskyt

Pavučinec žlutomodravý je teplomilný druh, v České republice vzácný, roste na podzim pod buky a duby na zásaditých i pH neutrálních půdách.

Možná záměna

Makroskopicky velmi podobný pavučinec cedrový (Cortinarius cedretorum) roste pod jehličnany a má větší výtrusy. Větší výtrusy má také pavučinec zlatonohý (Cortinarius elegantissimus).

Kuchyňské využití

Je nejedlý.

Literatura