pavučinec modrošedý
Cortinarius caesiocanescens M.M. Moser 1953
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: pavučincovité (Cortinariaceae)
Synonyma
Phlegmacium caesiocanescens (M.M. Moser) M.M. Moser 1960
Popis
Klobouk je v mládí polokulovitý, později ploše vyklenutý, v dospělosti až plochý s vmáčklým temenem, 40–100 mm v průměru. Pokožka klobouku je slizká, radiálně vrostle vláknitá, někdy s přitisklými bělavými zbytky vela, zpočátku stříbřitě šedá až namodralá, postupně od středu vybledávající do stříbřitě šedavé barvy, posléze se zbarvující žlutookrově, ve stáří až žlutohnědě. Okraj je dlouho podvinutý, v dospělosti často zprohýbaný.
Lupeny jsou v počtu 90–110, až 10 mm vysoké a 0,25–0,35 mm tlusté, ke třeni připojené. V mládí modrošedé, později krémově nažloutlé se šedavým tónem, ve stáří rezavé od výtrusného prachu. Ostří lupenů je mírně světlejší, v mládí hladké, ve stáří nepatrně zvlněné.
Třeň je plný, na povrchu suchý, válcovitý, s vřetenovitou bází. 30–70 mm vysoký a 15–20, v místě vroubení báze až 40 mm široký. Na světle šedém až namodralém povrchu podélně bělavě vláknitý, na vroubené bázi třeně se smetanově nažloutlými zbytky vela. Bazální mycelium je bílé.
Kortina je bělavá až stříbřitě namodralá (na herbářových položkách stříbrná).
Dužnina je bílá, konzistentní, porušením nebo na řezu zvláště ve střední části třeně nepatrně modrající, na příčném řezu třeněm výrazně modrající (na usušených herbářových položkách se v dužnině na původně modrajících místech objevuje zřetelná stříbřitá barva, v bazální části a pod temenem klobouku s tendencí žloutnout až rezavě hnědnout. Vůně je slabá, příjemná, neutrální až nasládle zemitá. Chuť je mírná, po chvíli se zemitým nádechem.
Makrochemické reakce: KOH 30% - na pokožce klobouku růžová, na třeni i v dužnině světle růžovohnědá.
UV v bázi třeně pozitivní, částečně pozitivní jsou také porušením nažloutlé či narezlé partie.
Výtrusný prach je rezavě hnědý.
Výtrusy jsou elipsoidní až citronovité, 7,8–10,3 x 4,5–5,8 µm, Q = 1,6–2,1 (průměrné hodnoty 9,1 x 5,2 µm, Q = 1,8), na povrchu s nízce a hrubě bradavčitou ornamentikou.
Bazidie jsou tetrasporické (na ostří lupenů někdy bisporické), kyjovité, inkrustované, s bazálními přezkami, 26–33 x 8,5–11 µm. Cheilocystidy jsou nepravé, kyjovité až kapkovité, často dělené do keříčkovitých formací, hyalinní, 11–22 x 5–9,5 µm.
Výskyt
Roste od srpna do října, vzácně v jehličnatých lesích od pahorkatin výše, pod smrky, borovicemi a jedlemi. Pravděpodobně upřednostňuje zásadité půdy. Je jedním z mála zástupců sekce Caerulescentes, který tvoří mykorhizu s jehličnany.
Možná záměna
Pavučinec modrošedý (Cortinarius caesiocanescens) se vyznačuje světlou, modravě šedou barvou klobouku, ale i lupenů a třeně. Má jasně ohraničenou odsedlou hlízu, která se na řezu zbarvuje do okrově žluté.
Jako nejpodobnější druhy jsou uváděny pavučinec modrý (Cortinarius caerulescens) a pavučinec bledolilákový (Cortinarius coerulescentium). Oba tyto druhy jsou barevně velmi podobné, rostou však pod listnáči, zejména na vápnomilných bučinách.
Možná je záměna i za pavučinec sivoslámový (Cortinarius caesiostramineus); podobné jsou zejména mladé plodnice, které barevně odpovídají, liší se však hořkou chutí dužniny a menší velikostí výtrusů.
Pavučinec modrošedý je také snadno zaměnitelný za další mírně chutnající druhy ze sekce Caerulescentes, které se odlišují jinými makrochemickými reakcemi. Pavučinec Maireův (Cortinarius mairei) vykazuje reakci negativní. Pavučinec Cortinarius subhygrophanus reaguje medově žlutě.
Pavučinec libovonný (Cortinarius suaveolens) se liší především silnou nasládlou vůní.
Pavučinci šedomodravý (Cortinarius dionysae) má moučnou vůni.
Poznámky k systematice
Pavučinec modrošedý je u nás znám též pod českým jménem pavučinec bělošedý (Antonín (2006)), doporučujeme však používat spíše jméno pavučinec modrošedý.
Autorství textů: Tereza Tejklová, Jan Kramoliš
Autorství obrázků: Jan Kramoliš