pavučinec šedomodravý
Cortinarius dionysae Rob. Henry 1933
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: pavučincovité (Cortinariaceae)
Synonyma
Phlegmacium dionysae (Rob. Henry) M.M. Moser 1960
Stručný popis
Klobouk je 40–80 mm široký, nejprve polokulovitý nebo sklenutý, později rozprostřený. Pokožka klobouku je za vlhka slizká, v mládí šedomodrá, někdy s olivovými odstíny, v dospělosti šedohnědá až hnědá, vrostle vláknitá. Pavučinka je bělavá až světle šedomodrá.
Lupeny jsou husté, v mládí šedomodré, nakonec rezavě hnědé.
Třeň je válcovitý, na bázi s hlízou, 40–80 x 10–15 (v hlíze široký až 30) mm, v mládí šedomodrý nebo šedofialový, postupně blednoucí, šedookrový.
Dužnina je bělavá, ve třeni nafialovělá. Vůně a chuť jsou moučné.
Makrochemické reakce: KOH – podle Consiglio a kol. (2004) na pokožce klobouku hnědá, dužnina hnědá. NaOH – podle Soop (2009) dužina nažloutlá.
Výtrusy jsou mandlovité, 8,5–10,5 x 5–6 µm, hrubě bradavčité.
Výskyt
Roste od srpna do listopadu, v listnatých i jehličnatých lesích (smrk, borovice, jedle, buk, dub, bříza a jiné). Upřednostňuje vápnité půdy.
Možná záměna
Pavučinec sivonohý (Cortinarius glaucopus) vytváří větší plodnice, voní nejvýše slabě moučně a má menší výtrusy.
Kuchyňské využití
Je nejedlý.