pavučinec křišťálový
Cortinarius barbatus (Batsch) Melot 1989
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: pavučincovité (Cortinariaceae)
Synonyma
Cortinarius crystallinus Fr. 1838
Stručný popis
Klobouk je 20–60 mm široký, nejprve polokulovitý, později nízce sklenutý. Pokožka klobouku je podle Hagara (2014) hygrofánní, podle Soop (2009) nehygrofánní, v mládí a za vlhka lepkavá až slizká, nejprve čistě bílá, později od středu krémová, nažloutlá nebo světle okrová. Pavučinka je bílá.
Lupeny jsou bělavé až krémové, později světle okrově žluté, nakonec hnědé.
Třeň je válcovitý, 40–80 x 5–15 mm, na bázi někdy zahrocený, bílý, postupně světle okrový, za vlhka slizký.
Dužnina je bílá, později žloutnoucí. Vůně je spíše nepříjemná, nasládle ředkvová. Chuť je hořká.
Makrochemické reakce: NaOH – podle Soop (2009) nevýznačná.
Exsikát má bělavý až šedohnědý klobouk a bělavý třeň.
Výtrusy jsou eliptické nebo mandlovité, 6,5–8 x 4–5 µm, jemně až středně bradavčité.
Výskyt
Roste od srpna do listopadu, vzácně, v listnatých i jehličnatých lesích. Uváděn je růst pod buky, duby, habry, lískami a smrky.
Možná záměna
Pavučince podrodu Myxacium v mládí s bílým nebo téměř bílým kloboukem představují dosti zamotanou skupinu s nejasnou pozicí jednotlivých druhů. Významným znakem je velikost a tvar výtrusů.
Podobně zbarven může být pavučinec bělavý (Cortinarius argutus), ten však má neslizký třeň a patří proto do podrodu Phlegmacium. Roste nejčastěji pod topolem osikou.
Kuchyňské využití
Je nejedlý.
Poznámky k systematice
Nejsou jednoduše jasné vztahy mezi Cortinarius eburneus (Vel.) M. Bon, Cortinarius emollitus Fr., Cortinarius crystallinus Fr. a Cortinarius barbatus (Batsch.) Melot.