pavučinec zlatohlínový
Cortinarius aurilicis Chevassut & Trescol 1986
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: pavučincovité (Cortinariaceae)
Synonyma
Phlegmacium aurilicis (Chevassut & Trescol) Niskanen & Liimat. 2022
Stručný popis
Klobouk je 50–100 mm široký, nejprve polokulovitý, později sklenutý, nakonec ploše sklenutý, žlutý, žlutoolivový, od středu brzy žlutohnědý.
Lupeny jsou středně husté, nejprve žlutozelené, nakonec rezavě hnědé.
Třeň je válcovitý, na bázi s hlízou, 40–80 x 10–20 mm, žlutý nebo žlutozelený, někdy až meruňkově žlutý, při okraji hlízy se žlutozelenými vlákny závoje.
Dužnina je světle žlutá nebo žlutozelená, pod pokožkou třeně barevně výraznější. Vůně je přirovnávána k nezralému jablku, čerstvě posečené trávě nebo rozemnutých listech rajčat. Chuť je mírná.
Makrochemické reakce: KOH – na pokožce klobouku červenohnědá, podle Kibby a Tortelli (2021) však negativní, v dužnině sytě červená.
Výtrusy jsou mandlovité nebo citrónovité, 10,5–13 x 6–7,5 µm, hrubě bradavčité.
Výskyt
Roste na podzim pod duby. Teplomilný druh.
Možná záměna
Pavučinec žlutosladký (Cortinarius xanthosuavis) má silnou nepříjemnou vůni. Pokožka klobouku se s KOH zbarvuje šedozeleně.
Pavučinec nancynský (Cortinarius nanceiensis) má válcovitý nebo nejvýše kyjovitý třeň bez výraznější hlízy.
Kuchyňské využití
Je pravděpodobně nejedlý.