pavučinec bělofialový
Cortinarius alboviolaceus (Pers.) Fr. 1838
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: pavučincovité (Cortinariaceae)
Synonyma
Agaricus alboviolaceus Pers. 1801
Cortinarius mixtus Reumaux 2002
Cortinarius mystagogi Carteret & Reumaux 2002
Cortinarius radicatoviolaceus Rob. Henry 1981
Gomphos alboviolaceus (Pers.) Kuntze 1891
Inoloma alboviolaceum 1877
Stručný popis
Klobouk je 30–80 mm široký, s dlouho podehnutým okrajem, nejprve polokulovitý, později sklenutý až rozprostřený, se širokým středovým hrbolkem. Pokožka klobouku je za vlhka trochu lepkavá, nehygrofánní, v mládí šedofialová, hedvábitě vláknitá, později olysávající a od středu okrovějící. Pavučinka je bílá.
Lupeny jsou středně husté, v mládí světle šedomodré, nakonec rezavě hnědé.
Třeň je válcovitý nebo kyjovitý, 50–100 x 5–15 (20) mm, šedomodrý, pokrytý hustým bělavým závojem, který později na třeni vytváří nepravidelné pásování.
Dužnina je bělavá, v horní části třeně nafialovělá. Vůně je nevýrazná. Chuť je mírná.
Makrochemické reakce: KOH – dle Consiglio a kol. (2004) dužnina hnědá, NaOH dle Soop (2009) bez reakce.
Exsikát je světle šedohnědý, s hnědými lupeny.
Výtrusy jsou eliptické, 8–10 x 5,5–6,5 µm, středně bradavčité.
Výskyt
Roste od srpna do října, roztroušeně, v lesích. Mykorhizní symbiont listnáčů, zejména buku a břízy, podle Hagara (2014) tvoří mykorhizu i s jehličnany.
Možná záměna
Podobný pavučinec modrofialový (Cortinarius malachius) má podle Fellner (2016) hlízovitou bázi třeně, je intenzivněji modrofialově zbarvený a roste zejména pod smrky.
Pavučinec kafrový (Cortinarius camphoratus) má výraznou nepříjemnou vůni.
Pavučinec porfyronohý (Cortinarius porphyropus).
Pavučinec odchylný (Cortinarius anomalus) má méně fialových odstínů.
Kuchyňské využití
Je nejedlý.
Autorství obrázků: Tomáš Chaluš