sametovka špinavá
Conocybe echinata (Velen.) Singer 1989
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: slzečníkovité (Bolbitiaceae)
Rod: sametovka (Conocybe)
Synonyma
Conocybe sordida Kühner & Watling 1980
Galera echinata Velen. 1947
Stručný popis
Klobouk je široký 8–30 mm, nejprve polokulovitý nebo zvoncovitý, později ploše sklenutý, někdy s nízkým středovým hrbolkem, hygrofánní, za vlhka hnědý, při okraji světlejší, prosvítavě rýhovaný, při zasychání světle (šedavě) okrově hnědý a brzy nerýhovaný.
Lupeny jsou středně husté, nejprve až bělavé nebo světle okrové, později hnědé, nakonec až světle rezavě hnědé se světlejším, dle Hausknecht (2009) mírně zoubkatým ostřím.
Třeň je válcovitý, 30–90 x 1–3 mm, někdy zakončen nevýraznou hlízou širokou až 4 mm, v mládí v horní části světle okrový, někdy naoranžovělý, postupně od báze hnědý, ojíněný, nevýrazně podélně rýhovaný.
Dužnina je tenká, bez význačnější vůně nebo chuti.
Výtrusy jsou elipsoidní, 7–10 x 4–5,5 µm, v KOH světle žlutohnědé, spíše tenkostěnné, s 1 µm širokým klíčním pórem.
Cheilocystidy jsou kuželkovité, 15–32 x 7–15 µm, s hlavičkou širokou 5–8,5 µm. Basidie jsou čtyřvýtrusé. Na pokožce třeně nacházíme téměř výhradně kuželkovité buňky, zpravidla o trochu větší než jsou cheilocystidy, s širší hlavičkou.
Výskyt
Roste od června do listopadu, ve střední Evropě hojně, v trávě, v opadu listnatých i jehličnatých lesů, na ruderalizovaných stanovištích, někdy i na spáleništi.
Možná záměna
Význačnými znaky jsou v rámci rodu středně velké plodnice s nevýrazně hnědým, na okraji rýhovaným kloboukem, s menšími spíše tenkostěnnými výtrusy a výraznými kuželkovitými cystidami s velkou hlavičkou.
Sametovka pestrá (Conocybe rickeniana) má výrazně živě zbarvené plodnice, mikroskopicky jsou však oba druhy téměř nerozlišitelné.
Sametovka hlavatá (Conocybe juniana) má o něco větší, tmavší a silnostěnné výtrusy.
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
Ekologie a výskyt
Roste ve skupinách podél travnatých cest, v opadu listnatých i jehličnatých stromů, na pastvinách, na okrajích polí a ruderalizovaných stanovištích, někdy i na spáleništi. Je široce rozšířena a hojná ve střední Evropě. Mimo Evropu známa pouze ze Sibiře. Evropské sběry severně od Alp od června do listopadu.
Hausknecht (2009)