strmělka žlábkovitá
Clitocybe vibecina (Fr.) Quél. 1872
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: čirůvkovité (Tricholomataceae)
Rod: strmělka (Clitocybe)
Synonyma
Clitocybe langei Singer 1942
Clitocybe orientalis Harmaja 1969
Omphalia vibecina (Fr.) Quél. 1886
Pseudolyophyllum australe (Raithelh.) Raithelh. 1984
Pseudolyophyllum langei (Singer) Raithelh. 1979
Pseudolyophyllum vibecinum (Fr.) Raithelh. 1979
Popis
Klobouk je 20–50 mm široký, nejprve nízce sklenutý, později plochý, nakonec až mělce prohloubený, hygrofánní, na okraji často prosvítavě rýhovaný, vodnatě šedý, od středu osychávající až do bělava.
Lupeny jsou středně husté, s četnými lupénky, bělavé až našedlé, ke třeni zoubkem přirostlé až dlouze sbíhavé.
Třeň je válcovitý, 20–60 x 2–7 mm, zbarvený obdobně jako klobouk, pod kloboukem v mládí vločkatý, později lysý, na bázi s bílou myceliovou plstí, v dospělosti dutý.
Dužnina je hygrofánní, za vlhka vodnatě šedá, po oschnutí bělavá, s moučnou, nebo okurkovou (někdy nepříjemnou) vůní a chutí.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou eliptické, 4,5–7 x 3,5–4,5 µm, hladké.
Výskyt
Roste od srpna do prosince, hojně, v opadu jehličnatých i listnatých stromů, nejčastěji na kyselých půdách pod borovicemi a smrky ve středních nadmořských výškách.
Možná záměna
V rámci rodu strmělka (Clitocybe) se vyznačuje poměrně velkými výtrusy. Důležitým znakem, kterým se strmělka žlábkovaná obvykle odlišuje od podobných druhů, je rýhování okraje klobouku.
Zaměnitelná je s podobně zbarvenými a vonícími strmělkami, např. se strmělkou vodopisnou (Clitocybe phaeophthalma), strmělkou dvojvonnou (Clitocybe diosma), strmělkou aromatickou (Clitocybe ditopa), strmělkou středobarvou (Clitocybe metachroa), strmělkou brvitou (Clitocybe trulliformis) aj.
Kuchyňské využití
Nejedlá houba.
Autorství textů: Oldřich Jindřich
Autorství obrázků: Karel Tejkal