bělolanýž obecný
Choiromyces meandriformis Vittad. 1831
Říše: houby (Fungi)
Kmen: vřeckovýtrusné (Ascomycota)
Třída: terčoplodé (Pezizomycetes)
Řád: kustřebkotvaré (Pezizales)
Čeleď: lanýžovité (Tuberaceae)
Synonyma
Choiromyces venosus (Fr.) Th. Fr. 1909
Popis
Plodnice vyrůstá pod zemí, v dospělosti částečně vystupuje nad povrch půdy. Tvarem i velikostí připomíná bramboru, velikost až 90 (150) mm, povrch je bělavý až hnědavý, hladký, často políčkovitě rozpukaný, případně rezavě skvrnitý.
Dužnina je tuhá, masitá, bělavá, šedě nebo okrově žilnatě mramorovaná. Vůně je silně aromatická, kořeněná, v dospělosti až nepříjemná.
Výtrusný prach je žlutavý.
Výtrusy jsou kulovité o průměru 16–22 µm, (válcovitě) bradavčité až ostnité, s ornamentikou vysokou 3–6 µm.
Vřecka jsou vakovitá, ve vřecku je 8 výtrusů.
Výskyt
Roste od července do září, nepříliš hojně v lesích všech typů, především na hlinitopísčitých a jílovitých půdách.
Možná záměna
Nezkušený houbař by mohl bělolanýž zaměnit za některý z pestřců (Scleroderma), které ale mají v dospělosti dužninu téměř černou.
Podobné mohou být i další pod zemí rostoucí houby, například lanýž letní (Tuber aestivum).
Kuchyňské využití
Je jedlý, použitelný zamlada v čerstvém stavu jako koření do polévek nebo pod masa. Pravým lanýžům se ovšem chuťově nevyrovná.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Tomáš Chaluš