bedla šedohnědá
Chlorophyllum olivieri (Barla) Vellinga 2002
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: pečárkovité (Agaricaceae)
Synonyma
Lepiota olivieri Barla 1886
Macrolepiota olivieri (Barla) Wasser 1980
Macrolepiota rachodes f. olivieri (Barla) de Kok 1998
Macrolepiota rhacodes f. olivieri (Barla) de Kok 1998
Macrolepiota rhacodes var. olivieri (Barla) Barla 1989
Popis
Klobouk je široký 50–150 mm, v mládí vejčitý a uzavřený, později zvoncovitý až téměř plochý s hrbolkem uprostřed. Pokožka klobouku je nejprve hnědookrová, brzy (s výjimkou středu klobouku) rozpukává do menších, soustředně uspořádaných vláknitých šupin, které jsou u dospělých plodnic zbarveny podobně jako jejich podklad.
Lupeny jsou poměrně husté, bělavé až krémové, někdy tmavším ostřím, u třeně volné.
Třeň je válcovitý 50–180 x 10–20 mm, na bázi s hlízou širokou až 30 mm, krémový až šedohnědý, vylomitelný, hladký a dutý, v horní části s pohyblivým vatovitým prstenem, někdy s dvojitým ostřím.
Dužnina je bílá, na řezu (po poranění) se na vzduchu během několika sekund zbarvuje do oranžova, postupně přechází do červena až rezavohněda. Chuť i vůně jsou příjemně houbové.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou eliptické, 8–11 x 5–7 um, hladké, dextrinoidní.
Cheilocystidy jsou široce kyjovité.
Výskyt
Roste hojně, od července do listopadu, v lesích všech typů, nejčastěji však ve vyšší vrstvě opadu jehličnatých stromů, především smrků.
Možná záměna
Bedla červenající (Chlorophyllum rachodes) roste častěji pod listnáči, na klobouku i ve stáří šupiny kontrastující se světlejší podkladem a trochu větší výtrusy (9–12,5 x 5,5–8 um). Oba druhy dříve nebyly rozlišovány a ve starší literatuře i na internetu se často setkáme s bedlou šedohnědou označenou jménem bedly červenající.
Bedla zahradní (Chlorophyllum brunneum) roste obvykle mimo les na hnojených stanovištích, má nápadně vyvinutou hlízu na třeni a kontrastní bílý podklad pod velkými šupinami na klobouku.
Kuchyňské využití
Obvykle je uváděna jako jedlá houba, chuťovými kvalitami však nedosahuje úrovně bedly vysoké (Macrolepiota procera). Citlivým osobám může způsobovat zažívací problémy, proto její sběr spíše nedoporučujeme.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal