klihatka černá
Bulgaria inquinans (Pers.) Fr. 1825
Říše: houby (Fungi)
Kmen: vřeckovýtrusné (Ascomycota)
Třída: voskovičkoplodé (Leotiomycetes)
Řád: voskovičkotvaré (Helotiales)
Čeleď: klihatkovité (Bulgariaceae)
Rod: klihatka (Bulgaria)
Popis
Plodnice je nejprve kulovitá až kyjovitá a uzavřená, později se na vrcholu otevírá a získává miskovitý až terčovitý tvar. Průměr dospělých plodnic je 10 až 30, někdy až 50 mm, vnější neplodná strana je rezavě hnědá až černohnědá, vločkatá až bradavčitá. Rouško je hnědočerné až černé.
Dužnina je hnědá, pružně rosolovitá, po vyschnutí tvrdá a kožovitá.
Výtrusný prach je černý.
Výtrusy jsou elipsoidní až vřetenovité (citronovité), tmavě hnědé až černohnědé, 10–16 x 6–7,5 µm, hladké. Ve vřecku je osm výtrusů, dozrávají však jen čtyři. Nedozrálé výtrusy jsou menší, bělavě průsvitné, s kapkami.
Výskyt
Roste od července do prosince (v teplejších oblastech se objevuje i během mírné zimy), v puklinách kůry na odumřelých větvích a kmenech listnatých stromů, především dubů, často ve skupinách.
Možná záměna
Klihatka černá je jediným zástupcem svého rodu, je téměř nezaměnitelná.
Vzácný ohnivec černý (Exidia truncata) vytváří drobnější, méně masité miskovité plodnice. Má větší výtrusy.
Masečník kulovitý (Sarcosoma globosum), v ČR naposledy nalezen v šedesátých letech minulého století, roste zjara na zemi ve starých jehličnatých lesích.
Černorosol uťatý (Exidia truncata) má plodnice podobného tvaru, celé černé. Patří ovšem mezi houby stopkovýtrusné, mikroskopicky je radikálně odlišný.
Kuchyňské využití
Někdy je uváděna jako jedlá, jindy jako nejedlá houba.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal