Atlas hub / Nálezy

muchomůrka slámožlutá
Amanita gemmata (Fr.) Bertill. 1866

Říše: houby (Fungi)

Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)

Třída: rouškaté (Agaricomycetes)

Řád: pečárkotvaré (Agaricales)

Čeleď: muchomůrkovité (Amanitaceae)

Rod: muchomůrka (Amanita)

Synonyma

Amanita adnata (W.G. Sm.) Sacc. 1925

Amanita gemmata (Fr.) Gillet 1874

Amanita junquillea Quél. 1876

Amanita junquillea var. exannulata J.E. Lange 1935

Amanita muscaria var. gemmata (Fr.) Quél. 1886

Amanitaria gemmata (Fr.) E.-J. Gilbert 1941

Amanitopsis adnata (W.G. Sm.) Sacc. 1887

Amanitopsis gemmata (Fr.) Sacc. 1887

Venenarius gemmatus (Fr.) Murrill 1948

Popis

Klobouk má průměr 30–110 mm, zpočátku je polokulovitý, později sklenutý až ploše rozložený se zřetelně rýhovaným okrajem. Má slámově žlutou až světle okrovou barvu, ve středu klobouku je tmavší, stářím bledne. Povrch je slabě lesklý, za vlhka lepkavý, s bělavými útržky plachetky, často i holý.

Lupeny jsou husté, trvale bílé, u okraje klobouku jsou zaoblené.

Třeň je válcovitý, 60–110 x 5–15 mm, nahoře zúžený, dole rozšířený do malé kulovité hlízy obalené nepatrnou přirostlou pochvou s odstávajícím okrajem. Má bělavou barvu, povrch slabě vločkatý nebo hladký. V horní části má nepravidelný jemný blanitý až pavučinovitý prsten, který časem mizí.

Dužnina je tenká, měkká, bílá, na řezu nemění barvu. Vůně i chuť jsou nevýrazné.

Výtrusný prach je bílý.

Výtrusy jsou široce elipsoidní, 6–12 x 6–9 µm, průsvitné, hladké.

Výskyt

Roste celkem hojně v lesích všech typů, především pod borovicemi. Objevuje se od května do října, většinou jednotlivě.

Možná záměna

Může být zaměněna s muchomůrkou citrónovou (Amanita citrina), také mírně jedovatou, lišící se výraznou hlízou na bázi třeně a bledším zbarvením se nazelenalými odstíny.

Podobná je také vzácná muchomůrka Eliina (Amanita eliae) s kořenujícím třeněm, kloboukem s béžově lososovými odstíny a jiným tvarem výtrusů. Roste v nižších polohách pod listnáči.

Kuchyňské využití

Je slabě jedovatá, otrava se dostaví při požití většího množství plodnic.

foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal

Autorství textů: Věra Svobodová, Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

Vlčková M. (2023): Jedovaté houby 2. Muchomůrky způsobující mykoatropinové otravy. Česká mykologická společnost. Mykologický sborník 1-4/2023.
Amanita gemmata – muchomůrka slámožlutá
Holec J., Beran M., Kříž M. (2017): Atlas hub Šumavy a Novohradských hor. Nakladatelství Karmášek, České Budějovice.
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
Amanita gemmata – muchomůrka slámožlutá
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
Amanita gemmata – muchomůrka slámožlutá
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
Amanita gemmata – muchomůrka slámožlutá
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
Jiří Burel (2002): Otravy muchomůrkami II. Česká mykologická společnost. Mykologický sborník 3-4/2002.
Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin