muchomůrka citronová
Amanita citrina (Schaeff.) Pers. 1797
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: muchomůrkovité (Amanitaceae)
Rod: muchomůrka (Amanita)
Synonyma
Amanita citrina var. citrina (Schaeff.) Pers. 1797
Amanita mappa (Batsch) Bertill. 1866
Popis
Klobouk je v mládí polokulovitý, později sklenutý až plochý, 30–80 (100) mm široký, šedý, bledě (citronově) žlutý, někdy s nazelenalými odstíny, na povrchu nepravidelně pokrytý vatovitými hnědožlutými zbytky vela (stroupky). Okraj klobouku je hladký, nerýhovaný, v mládí spojený se třeněm nažloutlým závojem.
Lupeny jsou 6–12 mm široké, husté, bílé, někdy nažloutlé.
Třeň je válcovitý, 40–120 x 10–20 mm, směrem k bázi mírně rozšířený a zakončený výraznou bělavou hlízou, vroubenou zbytky pochvy, bělavý nebo nažloutlý, hladký nebo jemně vločkatý, v dospělosti dutý. V horní části třeně je nažloutlý, převislý, jemně rýhovaný prsten.
Dužnina je bílá, měkká, ve třeni vatovitá, na řezu neměnná. Vůně a chuť jsou po syrových bramborách.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou oválné až téměř kulovité, 7,5–11 x 7–9 µm, průsvitné, hladké, amyloidní.
Výskyt
Roste velmi hojně od července do podzimu. Mykorhizu tvoří s listnáči i jehličnany. Upřednostňuje kyselé půdy.
Možná záměna
Muchomůrka slámožlutá (Amanita gemmata) má klobouk (slámově) žlutý, brzy pomíjející prsten a nevýraznou vůni.
Vzácnější bílá forma muchomůrka slámožlutá bílá (Amanita citrina f. alba) s bílým kloboukem roste na podobných stanovištích.
Kuchyňské využití
Je mírně jedovatá.
Autorství textů: Martin Bartůšek
Autorství obrázků: Karel Tejkal