Pomůcka pro určování pavučinců
Administrátoři: Karel Tejkal

Šířka klobouku
metodika pro typ znaku

Šířka klobouku je jediné měřítko velikosti plodnic, které používáme jako hlavní znak klíče. S šířkou klobouku statisticky koreluje jak délka, tak tloušťka třeně.

Šířku klobouku měříme vždy u plně vyvinutých plodnic, ne u plodnic ve stavu embryonálním nebo rané mladosti. Vždy je lépe mít k dispozici více plodnic.

Pro šířku klobouku u pavučinců zavádíme celkem 9 pásem, která se až na jednu výjimku vzájemně překrývají: 20 mm a méně, 10–30 mm, 20–40 mm, 30–60 mm, 40–80 mm, 50–100 mm, 60–120 mm, 80–140 mm a více než 140 mm.

V klíči volíme, do jakého pásma spadá většina nalezených plodnic určovaného druhu. Pouze pokud velikost klobouku největších plodnic přesahuje 140 mm, volíme hodnotu znaku "klobouk největších plodnic je širší než 140 mm".

Hodnoty v klíči korespondují s hodnotami v popisech Myko atlasu. Máme-li například u pavučince štíhlého (Cortinarius talus) uvedenu šířku klobouku 40–100 mm, je v klíči pro daný druh určena jak hodnota šířky klobouku 40–80 mm, tak 50–100 mm. Někdy (zejména u velkých pavučinců) může být určeno i více pásem než dvě, někdy pásmo jediné.

Přestože klíč při určování umožňuje zvolit více než jednu hodnotu pro šířku klobouku, doporučujeme vybírat nejvýše jedinou. Při výběru dvou (a více) hodnot pro šířku klobouku strmě roste pravděpodobnost chyby.