Pomůcka pro určování pavučinců
Administrátoři: Karel Tejkal

Barva dužniny mladých plodnic
metodika pro typ znaku

U pavučinců nerozlišujeme mezi modrou, fialovou a růžovou barvou, protože různé odstíny těchto barev, včetně lilákové, nelze bez speciálních pomůcek posoudit dostatečně objektivně. Navíc tyto barvy mohou v průběhu života plodnice mezi sebou vzájemně přecházet.

V případě narůžovělé dužniny se musíme rozhodnout, zda je odstín blíže barvě červené nebo lilákové, nebo spornou hodnotu znaku raději neuvádíme.

Vybíráme skutečně mladé plodnice, starší mohou mít dužninu vodnatou, našedlou, hnědnoucí apod.

V různých místech na řezu plodnicí může mít dužnina různé zbarvení. Přednostně uvádíme barvu u vrcholu třeně, pokud se však tato zřetelně liší od barvy v dužnině klobouku, můžeme uvádět obě hodnoty současně. Pokud se od dužniny v klobouku a při vrcholu třeně barevně liší také dužnina v bázi třeně (v hlíze), tuto hodnotu nezohledňujeme.

Neřešíme barvu dužniny bezprostředně pod pokožkou klobouku nebo třeně, pokud je zbarvena dle povrchu. Jde nám opravdu o dužninu – základem je barva při vrcholu třeně.

Ihned po řezu, ne po oxidaci.