Atlas hub / Nálezy

bělochoroš Kmeťův
Tyromyces kmetii (Bres.) Bondartsev & Singer 1941

Říše: houby (Fungi)

Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)

Třída: rouškaté (Agaricomycetes)

Řád: chorošotvaré (Polyporales)

Čeleď: chorošovité (Polyporaceae)

Rod: bělochoroš (Tyromyces)

Stručný popis

Plodnice jsou jednoleté, kloboukaté, bokem bez třeně připojené k substrátu.

Klobouk je polokruhovitý, široký 20–60 mm, na svrchní straně plstnatý až chlupatý, oranžový, někdy pásovaný.

Rourky jsou dlouhé až 3 mm. Póry jsou nejprve bílé a okrouhlé, později hranaté až nepravidelné, neurčitě krémové, nažloutlé, naoranžovělé nebo narůžovělé, s hustotou 2–3 na mm.

Dužnina je za čerstva měkká a houbovitá, bílá, pod pokožkou klobouku naoranžovělá, za sucha křehká. Vůně a chuť jsou nevýrazné.

Výtrusný prach je bílý.

Výtrusy jsou široce oválné, 3,5–4,5 x 2–2,5 µm, tenkostěnné, průsvitné, neamyloidní.

Výskyt

Roste od června do října, velmi vzácně na tlejícím dřevě listnáčů (buk, dub, líska, bříza, třešeň), výjimečně i jehličnanů.

Kuchyňské využití

Nejedlá houba.

foto Oldřich Jindřich foto Oldřich Jindřich

Autorství obrázků: Oldřich Jindřich

Literatura

Zíbarová L., Kolényová M., Tejklová T., Zehnálek P. [eds] (2024): Červený seznam hub (makromysetů) České republiky, Příroda 46: 48–192, Praha.
Tyromyces kmetii – bělochoroš Kmeťův
Vampola P., Charvátová E. (2021): Choroše Evropy ve sbírkách Muzea Vysočiny Jihlava
Tyromyces kmetii – bělochoroš Kmeťův
Špinar P. (2020): Vzácné houby Táborska. Nakladatelství OSSIS, Tábor.
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
Tyromyces kmetii – bělochoroš Kmeťův
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
Tyromyces kmetii – bělochoroš Kmeťův
Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha
Tyromyces kmetii – bělochoroš Kmeťův
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha