paluška pleťová
Typhula incarnata Lasch 1838
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: paluškovité (Typhulaceae)
Rod: paluška (Typhula)
Synonyma
Clavaria elegantula P. Karst. 1882
Sclerotium fulvum Fr. 1822
Typhula itoana S. Imai 1930
Popis
Plodnice je až 30 mm dlouhá, častěji však kratší, zřetelně rozdělena na plodnou část a třeň. Plodná část je válcovitá, o průměru 1–1,5 mm, nápadně růžová, tvoří asi 1/4 až 1/3 délky plodnice.
Třen je niťovitý, šedavý, výrazně chlupatý. Vyrůstá z oříškově hnědého hlízovitého sklerocia, dlouhého 1–3 mm.
Výtrusy jsou štíhle eliptické, 7,5–10,5 x 3–5 µm, nejvýše slabě amyloidní.
Výskyt
Parazituje na listech trav. Na napadené rostlině se vytváří sklerocia, která mohou v půdě přežívat několik let. Houba fruktifikuje v září a říjnu, za vlhka. Mycelium houby přes zimu způsobuje tzv. sněžnou plíseň.
Může škodit na pěstěných travnatých porostech, například na golfových hřištích. Vzácně napadá i pole s ozimým ječmenem, ale škody nebývají nijak rozsáhlé.
Možná záměna
Podobné druhy rodu paluška (Typhula) s růžovými plodnicemi – například paluška třpytivá (Typhula micans) – nevytváří sklerocium.
Je synonymizována s neevropským druhem Typhula iskibariensis s červeně zbarveným sclerociem
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
Poznámky k systematice
Česky také jako paluška travní.
Autorství textů: Oldřich Jindřich, Karel Tejkal
Autorství obrázků: Oldřich Jindřich
Literatura
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
Typhula incarnata – paluška pleťová |