Atlas hub / Nálezy

ostnateček okrový
Steccherinum ochraceum (Pers. ex J.F. Gmel.) Gray 1821

Říše: houby (Fungi)

Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)

Třída: rouškaté (Agaricomycetes)

Řád: chorošotvaré (Polyporales)

Čeleď: dřevokazovité (Meruliaceae)

Rod: ostnateček (Steccherinum)

Synonyma

Acia denticulata (Pers.) P. Karst. 1879

Gloiodon pudorinus (Fr.) P. Karst. 1879

Hydnum decurrens Berk. & M.A. Curtis 1868

Hydnum denticulatum Pers. 1825

Hydnum ochraceum Pers. ex J.F. Gmel. 1792

Hydnum pudorinum Fr. 1828

Hydnum rhois Schwein. 1822

Hydnum sordidum Weinm. 1836

Hydnum tenerum (Sacc.) Mussat 1901

Irpex ochraceus (Pers. ex J.F. Gmel.) Kotir. & Saaren. 2002

Irpex rhois (Schwein.) Saaren. & Kotir. 2002

Leptodon ochraceus 1888

Mycoacia denticulata (Pers.) Parmasto 1967

Mycoleptodon decurrens (Berk. & M.A. Curtis) Pat. 1900

Mycoleptodon ochraceus (Pers. ex J.F. Gmel.) Pat. 1900

Mycoleptodon pudorinus (Fr.) Pat. 1897

Mycoleptodon rhois (Schwein.) Nikol. 1961

Odontina denticulata (Pers.) Pat. 1887

Sarcodontia denticulata (Pers.) Nikol. 1961

Steccherinum rhois (Schwein.) Banker 1906

Popis

Plodnice jsou jednoleté, nejčastěji rozlité, méně často polokloboukaté až kloboukaté. Lze je snadno oddělit od substrátu.

Klobouk (pokud existuje) je tvořen od substrátu odchlípnutou částí plodnice, širokou do 10 mm, na povrchu je jemně plstnatý, někdy pásovaný, barvy bělavé, žluté až okrové. Starší klobouky mohou být zeleně zbarveny příměsí řas.

Rouško je tvořeno pravidelnými, hustými, okrově žlutými až skořicovými ostny, dlouhými až 2 mm. Sterilní okraj rozlitých částí plodnic je bělavý, plstnatý.

Dužnina je nažloutlá, tenká (kolem 1 mm), kožovitá.

Výtrusný prach je bílý.

Výtrusy jsou drobné, elipsoidní, 3–3,5 (4) x 2–2,5 μm, hladké, průsvitné, neamyloidní.

Bazidie jsou 4výtrusé. Hymeniální cystidy jsou válcovité, tlustostěnné, hojně zdobené vyloučenými krystaly. Hyfy s přezkami.

Výskyt

Roste víceméně celoročně na tlejícím dřevě listnatých stromů (dub, habr), výjimečně i na jehličnanech. Je hojný.

Možná záměna

Ostnateček okrový je pravděpodobně komplexem více druhů.

Ostnateček Bourdotův (Steccherinum bourdotii) má o něco delší, spíše rezavě hnědé ostny a větší, téměř kulovité výtrusy.

Kuchyňské využití

Je nejedlý.

foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
Steccherinum ochraceum – ostnateček okrový
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
Steccherinum ochraceum – ostnateček okrový
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
Berenicchia A., Gorjón S. P. (2010): Corticiaceae s.l. Fungi Europaei. Edizioni Canduso.
Steccherinum ochraceum
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
Steccherinum ochraceum – ostnateček okrový
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
Josef Houda (1998): Ostnateček okrový (Steccherinum ochraceum (Pers.: Fr.) S. F. Gray), nový druh pro Džbán. Česká mykologická společnost. Mykologický sborník 3-4/1998.