kostrovka beztvará
Skeletocutis amorpha (Fr.) Kotl. & Pouzar 1958
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: chorošotvaré (Polyporales)
Čeleď: chorošovité (Polyporaceae)
Synonyma
Bjerkandera amorpha (Fr.) P. Karst. 1879
Gloeoporus amorphus (Fr.) Killerm. 1928
Leptoporus amorphus (Fr.) Quél. 1886
Polyporus amorphus Fr. 1815
Polyporus aureolus Pers. 1825
Polystictoides amorphus (Fr.) Lázaro Ibiza 1916
Polystictus amorphus (Fr.) Gillot & Lucand 1890
Tyromyces amorphus (Fr.) Murrill 1918
Popis
Plodnice jsou polorozlité až kloboukaté, bokem přirostlé, mají ostrý zprohýbaný okraj, průměr 5–25 mm. Klobouky jsou za čerstva měkké, želatinovité, za sucha tvrdé. Povrch klobouků je hedvábně plstnatý, slabě pásovaný, má bílou až krémovou barvu, někdy je slabě porostlý zelenými řasami.
Způsobuje bílou hnilobu dřeva jehličnatých stromů.
Rourky jsou až 1,5 mm dlouhé, voskovité, zpočátku bílé, později oranžové, póry jsou velmi drobné, okrouhlé, hranaté až labyrintické, mají bílou, místy žlutorůžovou, oranžově červenou až lososovou barvu, u starších plodnic jsou zabarvené všechny.
Dužnina má bílou barvu, je složená ze dvou vrstev, pod pokožkou je měkká vatovitá vrstva, která časem zaniká, nad rourkami pevnější želatinovitá, která při vysychání tvrdne.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou bezbarvé, válcovité, lehce zakřivené, se dvěma olejovitými kapkami, 3–5 x 1–1,8 µm velké.
Výskyt
Najdeme ji po celý rok v jehličnatých lesích, nejčastěji na borových a jedlových pařezech, zřídka i na dřevu smrků a modřínů. Vyrůstá ve skupinách, plodnice jsou hustě střechovitě uspořádané nebo tvoří řady.
Možná záměna
Podobná vzácnější kostrovka šedavá (Skeletocutis carneogrisea) má menší našedlé póry, ve stáří masově hnědé.
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
Autorství textů: Věra Svobodová
Autorství obrázků: Karel Tejkal