Atlas hub / Nálezy

pařezník pozdní
Sarcomyxa serotina (Pers.) P. Karst. 1891

Říše: houby (Fungi)

Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)

Třída: rouškaté (Agaricomycetes)

Řád: pečárkotvaré (Agaricales)

Čeleď: Sarcomyxaceae

Rod: pařezník (Sarcomyxa)

Synonyma

Agaricus serotinus Schrad. 1793

Dendrosarcus serotinus (Schrad.) Kuntze 1898

Panellus serotinus (Schrad.) Kühner 1950

Panus serotinus (Schrad.) Kühner 1980

Pleurotus serotinus (Schrad.) P. Kumm. 1871

Popis

Klobouk je široký 30–120 mm, vějířovitý, škeblovitý, nejprve sklenutý s podehnutým okrajem, později téměř plochý, za vlhka lesklý a slizký, za sucha plstnatý, olivově hnědý, olivově zelený až žlutozelený, někdy namodralý, ve velmi raných stádiích i oranžový (podobně jako lupeny).

Lupeny jsou husté, v mládí žlutooranžové, později krémové až bělavé, mírně sbíhavé na třeň.

Třeň je krátký, postranní, 10–30 x 10–20 mm, směrem k bázi zúžený, zelenožlutý, olivově okrový, případně až žlutooranžový, s drobnými tmavšími šupinkami.

Dužnina je bělavá nebo nažloutlá. Vůně je nevýrazná. Chuť je mírná, někdy slabě nahořklá.

Výtrusný prach je bílý.

Výtrusy jsou válcovité nebo úzce ledvinovité (rohlík), 4–6,5 x 1–2 μm, amyloidní, hladké, bezbarvé.

Cheilocystidy, pleurocystidy i kaulocystidy jsou přítomny.

Výskyt

Roste od října do prosince, obvykle ve skupinách, s klobouky umístěnými vedle sebe nebo střechovitě nad sebou, někdy v malých trsech až pěti plodnic se společnou bází třeně, na tlejících kmenech a pařezech listnatých stromů (olše, buk, vrba, jasan, bříza), především na vlhkých stanovištích.

Možná záměna

Charakteristickým znakem je krátký jemně šupinkatý třeň se žlutými, zelenými nebo oranžovými odstíny.

Způsobem růstu i tvarem plodnic se mohou podobat některé druhy hlív, například hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus), která také roste pozdě na podzim a v zimě, má však bělavý nebo nejvýše našedlý třeň bez šupinek a klobouk bez olivových odstínů.

Kuchyňské využití

Pařezník pozdní je uváděn jako jedlá houba nižší jakosti, o jeho kuchyňské upotřebitelnosti se však vedou spory. Na internetu se objevují i informace o mírné toxicitě nebo o obsahu karcinogenních látek. Na druhé straně jsou zmiňovány jeho léčivé účinky při jaterních onemocněních.

foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal

Poznámky k systematice

Pařezník pozdní byl historicky řazen do různých rodů (Pleurotus, Hohenbuehelia, Panus nebo Panellus ). Nakonec byl pro něj obnoven samostatný rod Sarcomyxa a v roce 2020 vytvořena samostatná čeleď Sarcomyxaceae.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

Aleš Vít, Radomír Socha (2017): Houby rostoucí v zimě. Česká mykologická společnost. Mykologický sborník 4/2017.
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
Sarcomyxa serotina – pařezník pozdní
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
Sarcomyxa serotina – pařezník pozdní
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
Panellus serotinus – pařezník pozdní
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
Miroslav Smotlacha (2001): Pařezník pozdní - Panellus serotinus (Schrad.: Fr.) Kühn. Česká mykologická společnost. Mykologický sborník 1/2001.