holubinka pásečkatá
Russula zonatula Ebbesen & Jul. Schäff. 1952

Synonyma

Russula rhodella E.-J. Gilbert 1932

Stručný popis

Klobouk je široký 20–60 mm, nejprve polokulovitý, později rozprostřený, uprostřed někdy prohloubený, se zvlněným okrajem, v mládí lehce, později dlouze a výrazně rýhovaný. Pokožka klobouku je za vlhka slizká a lesklá, barevně proměnlivá, růžová, (vínově, masově) červená, červenohnědá, uprostřed okrová, někdy téměř pásovaná, lze ji sloupnout asi do poloviny poloměru klobouku.

Lupeny jsou u okraje tupé, poměrně křehké, větvené a žilkami pospojované, v mládí téměř bílé nebo světle smetanové, v dospělosti okrové.

Třeň je válcovitý nebo kyjovitý, 30–50 x 5–10 mm, někdy směrem ke klobouku mírně zúžený, křehký, houbovitý, vrásčitý, bílý, od báze žloutnoucí.

Dužnina je bílá, žloutnoucí, nevýrazné ovocné vůně. Chuť je mírná, v lupenech někdy mírně palčivá, podle Galli (1996) může být po delším ochutnávání výrazně palčivá.

Makrochemické reakce: FeSO4 – růžová; guajak – rychle a intenzivně modrá.

Výtrusný prach je světle okrový (3a–3b).

Výtrusy jsou široce oválné, 6–9 x 5,5–7 µm, s nízkou až středně vysokou ornamentikou tvořenou izolovanými ostny bez spojek nebo téměř bez spojek.

Výskyt

Roste od července do října vzácně v malých skupinách pravděpodobně pouze pod buky. Může být přehlížena.

Možná záměna

Holubinka dceruščina (Russula puellula) má světlejší výtrusný prach (2a–2c) a ornamentiku výtrusů s bradavkami zčásti propojenými krátkými či delšími spojkami.

Kuchyňské využití

Je nejedlá.

Literatura

Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
Russula zonatula – holubinka pásečkatá