holubinka vysokohorská
Russula nana Killerm. 1936
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)
Rod: holubinka (Russula)
Stručný popis
Klobouk je široký 20–40 (60) mm, zprvu polokulovitý, brzy sklenutý, ploše rozprostřený a uprostřed prohloubený, obvykle živě červený, lesklý, někdy od středu krémový až celý bělavý, zejména po deštích. Okraj klobouku je v dospělosti rýhovaný. Pokožku lze sloupnout asi do poloviny poloměru klobouku.
Lupeny jsou středně husté, později spíše řídké, bílé.
Třeň je válcovitý, 20–60 x 5–20 mm, bílý.
Dužnina je bílá, pod pokožkou klobouku někdy načervenalá, v dospělosti šednoucí. Vůně je nevýrazná, ovocná. Chuť je středně až silně palčivá.
Makrochemické reakce: FeSO4 – rychle růžová; guajak – středně rychle modrozelená.
Výtrusný prach je bílý (1a).
Výtrusy jsou široce oválné, 7–9,5 x 6–7,5 µm, s nízkou ornamentikou vytvářející obvykle úplnou síťku.
Výskyt
Roste od června do října pod vrbami ve vysokohorském prostředí, ve Skandinávii i pod břízami.
Možná záměna
Holubinka vrhavka (Russula emetica) vytváří větší plodnice s většími (7,5–11 x 6,5–9 µm) a výrazněji ornamentovanými výtrusy. Roste dosti hojně na vlhkých až podmáčených stanovištích, především v jehličnatých lesích pod smrky, často v mechu.
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (1998) patří do sekce Russula, subsekce Russula.
Literatura
|
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
Russula nana – holubinka vysokohorská |