Atlas hub / Nálezy

holubinka zlatá
Russula aurea Pers. 1796

Říše: houby (Fungi)

Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)

Třída: rouškaté (Agaricomycetes)

Řád: holubinkotvaré (Russulales)

Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)

Rod: holubinka (Russula)

Synonyma

Russula aurata Fr. 1838

Popis

Holubinka střední velikosti.

Klobouk je široký 40–100 mm, masitý, v mládí polokulovitý, později vyklenutý, nakonec ploše rozložený a ve středu mělce prohloubený, červený, oranžově červený, obvykle alespoň zčásti nažloutlý, výjimečně celý žlutý. Okraj je dlouho hladký, až v dospělosti krátce a nevýrazně rýhovaný, někdy zvlněný nebo laločnatý. Pokožka je za sucha spíše matná a hladká, někdy jemně zdrsnělá, za vlhka lesklá, lze ji sloupnout asi do 1/2 poloměru klobouku.

Lupeny jsou spíše husté, později trochu prořídlé, poměrně tlusté, 4–8 mm vysoké, křehké, u třeně téměř volné, jen vzácně s lupénky, některé větvené, nejprve bělavé, obvykle s nápadným zlatožlutým nebo citrónově žlutým ostřím, nakonec nažloutlé.

Třeň je válcovitý nebo mírně kyjovitý, 40–80 x 10–20 mm, pod kloboukem trochu rozšířený, v mládí pevný a plný, později houbovitě vycpaný až komůrkovitý, jemně podélně vrásčitý, bílý, obvykle zčásti nažloutlý podobně jako ostří lupenů.

Dužnina je nejprve tuhá, později křehká a houbovitá, bílá, pod pokožkou klobouku nažloutlá. Vůně je nevýrazná, chuť mírná.

Výtrusný prach je okrový až žlutý (3c–4b), dle Kränzlin (2005) RGB = (255/204/128).

Výtrusy jsou široce eliptické, 7–10 x 6–9 µm, s vysokou ornamentikou, s bradavkami propojenými krátkými či delšími spojkami vytvářejícími někdy téměř úplnou síťku.

foto Karel Tejkal
foto Karel Tejkal

Výskyt

Roste nehojně v teplejších listnatých lesích, především pod duby a buky, méně často pod jehličnany (smrk, jedle, borovice). Červenec až září.

Možná záměna

V typické formě s kloboukem zbarveným červeně, oranžově a žlutě a se zářivě zlatožlutými nebo citrónově žlutými lupeny a částí třeně je holubinka zlatá (Russula aurea) prakticky nezaměnitelná. Například Sarnari (2005) však uvádí, že tyto jedinečné druhové znaky mohou někdy chybět, a je-li klobouk navíc narůžovělý nebo nafialovělý, má s určením holubinky zlaté (Russula aurea) problém i odborník.

Kuchyňské využití

Výborná jedlá holubinka, málokdy se však vyskytuje ve významnějším množství.

Šárka - 2009 Stráž n. Ohří - 2007 foto Pavel Svoboda foto Pavel Svoboda Slovensko 2011 Slovensko 2011 foto Tomáš Chaluš

Poznámky k systematice

Podle Sarnari (2005) patří do sekce Polychromae, subsekce Aurantinae.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Pavel Svoboda, Tomáš Chaluš

Literatura

Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
Russula aurea – holubinka zlatá
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
Russula aurea – holubinka zlatá
Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
Socha R., Baier J., Hálek V. (2007): Sbíráme holubinky. Aventinum, Praha
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
Russula aurea – holubinka zlatá
Jan Borovička (2004): Poznáváme holubinky I. Česká mykologická společnost. Mykologický sborník 3/2004.
Svrček M., Erhart J., Erhartová M. (1984): Holubinky. Academia, Praha
Russula aurata – holubinka zlatá
Melzer V. (1945): Atlas Holubinek
Russula aurata – holubinka zlatá