holubinka nejhořčejší
Russula amarissima Romagn. & E.-J. Gilbert 1943
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)
Rod: holubinka (Russula)
Stručný popis
Střední až velká holubinka.
Klobouk je široký 60–120 mm, extrémně tvrdý a masitý, zprvu polokulovitý, později sklenutý, ploše rozprostřený, v dospělosti nejvýše mělce prohloubený, tmavě karmínově růžový, červený až hnědočervený, purpurově hnědý, někdy růžově hnědý, ve středu tmavší, jindy okrově vybledající. Okraj klobouku je hladký, nerýhovaný. Pokožka je matná, za sucha rozpraskávající, lze ji sloupnout jen obtížně při okraji klobouku nebo vůbec.
Lupeny jsou spíše husté, poměrně tlusté, křehké, nejprve bělavé, později smetanové, na ostří často načervenalé, při zasychání (šafránově) žluté.
Třeň je válcovitý až mírně kyjovitý, 50–90 x 15–30 mm, dlouho tuhý, později houbovitě vycpaný, bílý, narůžovělý, na bázi hnědnoucí.
Dužnina je tuhá, podobně jako u holubinky sličné (Russula rosea), bílá, pod pokožkou klobouku načervenalá, žloutnoucí až hnědnoucí, bez vůně. Chuť je obvykle hořká až velmi hořká.
Makrochemické reakce: guajak – podle Kibby (2017) pomalu, podle Sarnari (2005) rychle modrá.
Výtrusný prach je smetanový (2a–2b).
Výtrusy jsou široce oválné, 7–9,5 x 6–8,5 µm, s nízkou ornamentikou, s bradavkami zčásti propojenými krátkými či delšími spojkami vytvářejícími neúplnou síťku.
Výskyt
Roste od srpna do října, vzácně v listnatých lesích pod duby a buky, ve Středomoří i pod kaštanovníkem.
Možná záměna
Hojná holubinka sličná (Russula rosea) má klobouk světlejší, růžovější, ne karmínově hnědý, chuť dužniny je spíše mentolová nebo pryskyřičná.
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (2005) patří do sekce Paraincrustatae, subsekce Lepidinae.
Autorství obrázků: Karel Tejkal