Atlas hub / Nálezy

struhák splývavý
Radulomyces confluens (Fr.) M.P. Christ. 1960

Říše: houby (Fungi)

Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)

Třída: rouškaté (Agaricomycetes)

Řád: pečárkotvaré (Agaricales)

Čeleď: štětináčkovité (Pterulaceae)

Rod: struhák (Radulomyces)

Synonyma

Cerocorticium confluens (Fr.) Jülich & Stalpers 1980

Cerocorticium cremoricolor (Berk. & M.A. Curtis) Ginns 1984

Coniophora avellanea Burt 1917

Corticium albidum Boud. 1906

Corticium caesioalbum (P. Karst.) Sacc. 1888

Corticium confluens (Fr.) Fr. 1838

Corticium cremoricolor Berk. & M.A. Curtis 1873

Corticium gilvescens Bres. 1896

Corticium laevissimum (P. Karst.) Sacc. 1888

Corticium levissimum (P. Karst.) Sacc. 1888

Corticium tephroleucum Bres. 1902

Hypochnus confluens (Fr.) Bonord. 1851

Poria caesioalba (P. Karst.) Sacc. 1888

Radulomyces cremoricolor (Berk. & M.A. Curtis) Ginns & M.N.L. Lefebvre 1993

Terana confluens (Fr.) Kuntze 1891

Terana cremoricolor (Berk. & M.A. Curtis) Kuntze 1891

Terana laevissima (P. Karst.) Kuntze 1891

Thelephora confluens Fr. 1815

Tomentella avellanea (Burt) Bourdot & Galzin 1924

Tremella vesiculosa McNabb 1990

Xerocarpus laevissimus P. Karst. 1883

Popis

Plodnice jsou rozlité, pevně přirostlé k substrátu. Nejprve jsou tvořeny drobnými okrouhlými útvary, které později srůstají do 100–300 mm dlouhých souvislých povlaků. Vyvinuté plodnice jsou 0,1–0,5 mm tlusté, měkce voskovité, s hladkým nebo hrbolkatým povrchem, krémové, šedookrové až olivově hnědé, za vlhka na ztenčeném okraji s typickým šedomodravým nádechem.

Výtrusy jsou široce eliptické až téměř kulovité, 7–9 x 6–7 µm velké (Knudsen, Vesterholt a kol. (2018) udává velikost výtrusů o něco větší, 8–11 x 6,5–9 µm), hladké (jemná ornamentika obvykle není v optickém mikroskopu rozlišitelná). Tvar výtrusů je důležitým druhově specifickým znakem.

zralé výtrusy H2O

Výskyt

Roste po celý rok, nejvíce však v pozdním podzimu, na odumřelých větvích i kmenech listnatých stromů (dub, buk, olše, bříza), méně často jehličnanů (smrk).

Možná záměna

Ostatní druhy rodu struhák (Radulomyces) mají ostnitý hymenofor.

Lze jej zaměnit za jiné kornatcovité houby s nepravidelným voskovým povrchem, vždy je důležitá mikroskopie.

Kuchyňské využití

Je nejedlý.

foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
Radulomyces confluens – struhák splývavý
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
Berenicchia A., Gorjón S. P. (2010): Corticiaceae s.l. Fungi Europaei. Edizioni Canduso.
Radulomyces confluens
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
Radulomyces confluens – struhák splývavý
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha