strmělka číškovitá
Pseudoclitocybe cyathiformis (Bull.) Singer 1956
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: čirůvkovité (Tricholomataceae)
Rod: strmělka (Pseudoclitocybe)
Stručný popis
Klobouk je široký 20–80 mm, zprvu s podehnutým okrajem, brzy nálevkovitý až hluboce nálevkovitý, hygrofánní, za vlhka tmavě šedohnědý nebo černohnědý, lesklý, za sucha světle šedohnědý.
Lupeny jsou spíše husté, v mládí krémové, později šedé až šedohnědé, na třeň sbíhavé.
Třeň je válcovitý, 50–100 x 5–10 mm, ve spodní části kyjovitě rozšířený, zbarvený podobně jako klobouk, bíle podélně vláknitý, na bázi obvykle bohatě bělavě plstnatý.
Dužnina je tenká, bělavá, za vlhka našedlá. Vůně je nevýrazná nebo slabě moučná. Chuť je moučná.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou elipsoidní, 8–12 x 5–6,5 μm, slabě až silně amyloidní, hladké.
Výskyt
Roste od srpna do listopadu, hojně, obvykle ve skupinách, v opadu listnatých, méně často jehličnatých stromů, někdy i na tlejícím dřevu, v lesích, parcích, při okrajích cest.
Možná záměna
Na sušších travnatých místech roste vzácně strmělka vybledající (Pseudoclitocybe expallens) s menšími plodnicemi, v mládí někdy s šedomodrými odstíny.
Strmělky rodu Clitocybe nemají amyloidní výtrusy.
Kuchyňské využití
Podle Hagara (2014) je jedlá, použitelná do směsí, obvykle je však uváděna jako nejedlá.
Autorství obrázků: Oldřich Jindřich