štítovka žlutá
Pluteus leoninus (Schaeff.) P. Kumm. 1871
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: štítovkovité (Pluteaceae)
Rod: štítovka (Pluteus)
Synonyma
Pluteus sororiatus (P. Karst.) Sacc. 1887
Popis
Klobouk je široký 20–50 mm, v mládí zvoncovitý nebo kuželovitý, později ploše sklenutý s tupým hrbolem, tenkomasý. Pokožka klobouku je suchá, hedvábně sametová, citrónově žlutá až zlatožlutá, ve středu o odstín tmavší, někdy s hnědými nebo olivovými odstíny.
Lupeny jsou v mládí bělavé, u okraje klobouku někdy nažloutlé, později narůžovělé, poměrně široké, volné.
Třeň je válcovitý, 40–100 x 2–5 mm, u báze mírně hlízovitě rozšířený, bělavý až žlutohnědý, podélně vláknitý, v dospělosti dutý.
Dužnina je tenká, křehká, bělavá nebo nažloutlá. Chuť a vůně jsou nevýrazné.
Výtrusný prach je masově růžový.
Výtrusy jsou široce elipsoidní až téměř kulovité, 6–8 x 4,5–6,5 μm, hladké.
Bazidie jsou čtyřvýtrusé. Cheilocystidy jsou dvou typů, větší jsou oble vřetenovité, menší jsou válcovité nebo vakovité, často s výrůstkem na vrcholu. Pleurocystidy jsou oble vřetenovité.
Výskyt
Roste nehojně, většinou jednotlivě, na pařezech a tlejících větvích listnatých stromů (dub, olše, buk), často i na dřevě ponořeném v půdě. Červen až září.
Možná záměna
Štítovka žlutozelenavá (Pluteus chrysophaeus) má hladkou pokožku klobouku, zbarvenou více do zelena.
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal