šupinovka tmavošupinná
Pholiota jahnii Tjall.-Beuk. & Bas 1986
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: límcovkovité (Strophariaceae)
Rod: šupinovka (Pholiota)
Popis
Klobouk je široký 20–50 (100) mmm, nejprve polokulovitý s podehnutým okrajem, později ploše sklenutý s nízkým širokým hrbolkem, nehygrofánní, ne (prosvítavě) rýhovaný, žlutohnědý nebo oranžově hnědý, za vlhka značně slizký, s tmavě rezavě hnědými, obvykle částečně odstávajícími šupinkami.
Lupeny jsou husté, bělavé, krémové nebo nažloutlé, později žlutohnědé, u třeně mírně vykrojené a připojené.
Třeň je válcovitý, 40–100 x 5–15 mm, v mládí s pomíjivou vláknitou zónou tvořenou zbytky vela, žlutý, ve spodní části směrem k bázi postupně až rezavě hnědý, šupinkatý.
Dužnina je světle žlutá, v bázi třeně postupně hnědá až téměř černá. Vůně je nevýrazná. Chuť je mírná.
Výtrusný prach je hnědý.
Výtrusy jsou eliptické, 5–6,5 x 3–4 µm, hladké, s nevýrazným klíčním pórem.
Výskyt
Roste nepříliš hojně, od července do listopadu, na živém i tlejícím dřevě listnáčů, zejména buku, ale také dubů nebi lip, méně často na jehličnanech (smrk, jedle, borovice), často zdánlivě ze země.
Možná záměna
Pro šupinovku tmavošupinnou, jak napovídá i její české jméno, jsou typické tmavé šupiny na klobouku.
Podobné plodnice na podobných stanovištích vytváří také šupinovka zlatožlutá (Pholiota limonella) a šupinovka slizká (Pholiota adiposa). Nelze-li k určení dospět pomocí makroznaků, je třeba mikroskopovat výtrusy. Oba zmiňované druhy vytváří větší výtrusy.
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Tomáš Chaluš, Karel Tejkal