žilnatka proměnlivá
Phlebia rufa (Pers.) M.P. Christ. 1960
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: chorošotvaré (Polyporales)
Čeleď: dřevokazovité (Meruliaceae)
Rod: žilnatka (Phlebia)
Synonyma
Merulius isoporus (Pers.) Duby 1830
Merulius lividus Bourdot & Galzin 1923
Merulius pallens Berk. 1840
Merulius pruni Peck 1906
Merulius rufus Pers. 1801
Phlebia butyracea Rick 1960
Phlebia erecta Rea 1916
Serpula rufa (Pers.) P. Karst. 1896
Sesia pallens (Berk.) Kuntze 1891
Sesia rufa (Pers.) Kuntze 1891
Xylomyzon isoporum Pers. 1825
Xylomyzon rufum (Pers.) Pers. 1825
Popis
Plodnice jsou jednoleté, rozlité, oválné (většinou do průměru 80 mm) nebo nepravidelné, vzájemně srůstají a mohou na substrátu vytvářet souvislejší plochy v délce i desítek cm. Okraj plodnice je bělavý.
Hymenium je v mládí bělavé, později světle okrové až načervenalé, síťnatě žilnaté (merulioidní), labyrintické nebo zoubkaté, někdy jen nepravidelně vrásčitě hrbolaté, ne však paprsčitě žilnaté.
Dužnina je voskovitá, ztuha rosolovitá.
Výtrusy jsou oválné až válcovité, některé mírně prohnuté (alantoidní), 4,5–6,5 x 2–2,5 μm, průsvitné, hladké.
Hymeniální cystidy jsou hojné, kyjovité (větší než bazidie), tenkostěnné, bez vyloučených krystalů.
Výskyt
Za vhodných podmínek roste celoročně, obvykle od jara do počátku zimy na tlejícím dřevě listnatých stromů (dub, buk, javor, olše), vzácně na jehličnanech.
Možná záměna
Pro přesné určení je vhodné nálezy mikroskopovat se zaměřením na výskyt a tvar hymeniálních cystid, někdy i tvar a velikost výtrusů. Důležitá může být i ekologie.
Žilnatka oranžová (Phlebia radiata) s podobnými mikroznaky má výraznější oranžové zbarvení a často paprsčitě žilnaté hymenium.
Žilnatka olovová (Phlebia livida) má kopinaté hymeniální cystidy a roste na jehličnanech.
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal