ohňovec hladký
Phellinus laevigatus (Fr.) Bourdot & Galzin 1928
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: kožovkotvaré (Hymenochaetales)
Čeleď: kožovkovité (Hymenochaetaceae)
Rod: ohňovec (Phellinus)
Stručný popis
Plodnice jsou víceleté, rozlité, při růstu na šikmých substrátech někdy při horním okraji s neširokým náznakem klobouku, jinde je okraj plodnice tenký, hnědý, v mládí s žlutohnědým odstínem. Subikulum je hnědé, až 1 mm tlusté, černou linkou oddělené od substrátu. Rourky jsou vrstevnaté, krátké (do 1 mm), hnědé, za sucha rozpraskané. Póry jsou žlutohnědé nebo tabákově hnědé, za sucha tmavší, okrouhlé, s hustotou 6-8/mm.
Výtrusy jsou bezbarvé, 4–5 x 3–4 um, eliptické, hladké, tlustostěnné.
Výskyt
Roste dosti vzácně na odumírajícím a mrtvém dřevě listnáčů, především bříz. Podle Bernichia (2005) méně často i na olších, jasanech, vrbách, javorech a lískách. Holec a kol. (2006) uvádí, že na Šumavě roste hlavně na dvou typech biotopů: v lemech rašeliništ (blatkových borů) a v reliktních borech s břízou na balvanitých svazích a skalách. Plodnice nacházíme celoročně.
Možná záměna
Ohňovec Lundellův (Phellinus lundellii) roste často také na bříze a vytváří o trochu "kloboukatější" polorozlité plodnice. Má mírně kratší (kulatější) výtrusy.