hadovka smrdutá
Phallus impudicus L. 1753

Popis

Plodnice jsou v mládí kulovité nebo vejčité, o průměru 30–60 mm, ve spodní části s bílými myceliovými provazci. Mají bělavou barvu, pach slabě ředkvový, pod kožovitým povrchem (okrovkou) je slizovitá vrstva. Později okrovka pukne a vznikne pochva se dvěma až třemi laloky. Z pochvy vyroste plodnice rozdělená na klobouk a třeň.

Klobouk je náprstkovitý nebo zvoncovitý, s voštinově žebernatým povrchem pokrytým zeleným slizem, který obsahuje výtrusy. Sliz silně páchne po mršině. Na vrcholu klobouku je malý bílý terčík. Ve stáří je klobouk už bez slizu a má bělavou barvu.

Třeň je válcovitý, 100–200 x 20–50 mm, porézní, uvnitř dutý, bílý, snadno vylomitelný.

Dužnina je křehká, pomineme-li zápach zelené slizovité vrstvy s výtrusy, je vůně nevýrazná, zemitá nebo nasládlá. Chuť je nevýrazná.

Výtrusy jsou uvolňovány v raném stadiu vývoje plodnice, jsou nažloutlé, podlouhle elipsoidní, 3,5–5 x 1,5–2 µm, hladké. Rozšiřují je mouchy, které přitahuje pach, sliz s výtrusy se na ně nalepí.

Výskyt

Vyrůstá hojně v červnu až září na nejrůznějších stanovištích – v listnatých, smíšených i jehličnatých lesech, v parcích, křovinách, u cest, i v zahradách. Má vysokou toleranci ke zhoršujícímu se prostředí, rozšiřuje se i na člověkem ovlivněná stanoviště. Je považována za expanzivní druh.

Možná záměna

Podobná je také jedlá hadovka valčická (Phallus hadriani), která má vajíčko i pochvu růžové až fialové. Vyskytuje se roztroušeně v teplých oblastech na písčité půdě.

Hadovka smrdutá závojová (Phallus impudicus var. pseudoduplicatus) a síťovka dvojitá (Dictiophora duplicata) mají pod kloboukem zřetelný závoj.

Podobně vypadající druhy rodu psivka (Mutinus), například psivka obecná (Mutinus caninus) a psivka Ravenelova (Mutinus ravenelii) nemají vylomitelný třeň.

Kuchyňské využití

Mladé, dosud ve vajíčku uzavřené plodnice jsou jedlé, nejčastěji se upravují v trojobalu.

Autorství textů: Věra Svobodová, Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Oldřich Jindřich

Literatura