kuřátka zelenající
Phaeoclavulina abietina (Pers.) Giachini 2011
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: stročkovcotvaré (Gomphales)
Čeleď: stročkovcovité (Gomphaceae)
Rod: Phaeoclavulina
Synonyma
Ramaria abietina (Pers.) Quél. 1888
Ramaria ochraceovirens (Jungh.) Donk 1933
Ramaria virescens (Gramberg) Henning 1927
Popis
Plodnice jsou většinou menší až střední velikosti, 30–60 mm vysoké, 20–40 mm široké, keříčkovité, bohatě větvené. Třeň je štíhlý, 5–15 x 3–8 mm, nejprve žlutookrový, později olivově okrový, nakonec až modrozelený, na bázi bíle plstnatý, s hojnými bílými rhizomorfami (provazce z vláken podhoubí připomínající kořínky); někdy však téměř chybí. Větvičky jsou válcovité nebo zploštělé o průměru 2–5 mm, víceméně vzpřímené, větvené ve tvaru ostrého písmene U, žlutookrové, stářím a poraněním zelenající, zakončené 2–5 nepravidelnými zoubky.
Dužnina je bílá, později nazelenalá. Vůně je nevýrazná. Chuť je obvykle mírně nahořklá.
Výtrusný prach je okrový.
Výtrusy jsou kapkovité nebo eliptické, 6–9,5 x 3–4,5 µm, bradavčitě ostnité.
Výskyt
Roste celkem hojně, od července do listopadu, většinou ve skupinách v opadu jehličnatých stromů, především smrku a borovice, vzácně i pod listnáči.
Možná záměna
Kuřátka nazelenalá (Ramaria apiculata) rostou obvykle na tlejícím dřevě jehličnanů, vzácně listnáčů, často ponořeném v půdě, zdánlivě ze země. Větvičky však zelenají od konečků, nikoli od báze třeně.
Kuchyňské využití
V houbařské literatuře bývá někdy uváděna jako jedlá houba bez většího kulinářského významu. Ke sběru ji nelze doporučit, může způsobovat trávící obtíže.
Autorství textů: Karel Tejkal, Oldřich Jindřich
Autorství obrázků: Karel Tejkal