hnojník řasnatý
Parasola plicatilis (Curtis) Redhead, Vilgalys & Hopple 2001
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: křehutkovité (Psathyrellaceae)
Rod: hnojník (Parasola)
Synonyma
Agaricus plicatilis Curtis 1787
Coprinus plicatilis (Curtis) Fr. 1838
Popis
Klobouk je v mládí vejčitý nebo elipsoidní, šedohnědý, později zvoncovitý, nakonec ploše rozprostřený o průměru 10–35 mm, téměř ke středu výrazně rýhovaný, průsvitně šedý, uprostřed s drobným hnědým nerýhovaným terčíkem.
Lupeny jsou řídké, tenké, nejprve bělavé, později šedohnědé, nakonec téměř černé, u třeně volné. Ve stáří se neroztékají.
Třeň je válcovitý, 40–80 x 1–2 mm, na bázi obvykle rozšířený nebo s nevýraznou hlízou, bělavý, hedvábně lesklý, někdy nažloutlý nebo nahnědlý, křehký.
Dužnina je velmi tenká, bělavá. Vůně i chuť jsou nevýznačné.
Výtrusný prach je černý.
Výtrusy jsou vejčité, nepravidelně hranaté (mitrovité, pětiúhelníkovité), 10–14 x 7–10 µm, v optickém mikroskopu tmavě červenohnědé, s centrálním nebo mírně excentrickým klíčním pórem.
Bazidie jsou tetrasporické. Cheilocystidy jsou dosti nepravidelné, vakovité až oble vřetenovité, 30–60 x 15–25 µm, pleurocystidy obdobné. Pokožka klobouku je tvořena ± kulatými buňkami.
Výskyt
Roste od dubna do října, hojně, obvykle ve skupinách (ne však v trsech), na travnatých stanovištích, na loukách a pastvinách, v parcích, ve světlých lesích, při okrajích cest apod.
Možná záměna
Pro přesné určení je podobné hnojníky třeba mikroskopovat. Důležitým znakem je velikost výtrusů.
Hnojník hladkohlavý (Parasola leiocephala) vytváří o něco větší plodnice a má kratší, ne však užší výtrusy ve výsledku srdcovitého tvaru.
Hnojník Kühnerův (Parasola kuehneri) má výtrusy kratší i užší.
Kuchyňské využití
Je nejedlý.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal