Atlas hub / Nálezy

ostropórka lužní
Oxyporus latemarginatus (Durieu & Mont.) Donk 1966

Říše: houby (Fungi)

Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)

Třída: rouškaté (Agaricomycetes)

Řád: kožovkotvaré (Hymenochaetales)

Čeleď: ostropórkovité (Oxyporaceae)

Rod: ostropórka (Oxyporus)

Synonyma

Emmia latemarginata (Durieu & Mont.) Zmitr., Spirin & Malysheva 2006

Stručný popis

Plodnice jsou jednoleté, rozlité, někdy pokrývající značné plochy, 2–8 mm tlusté, snadno oddělitelné od substrátu.

Rourky jsou zprvu bílé, později krémové nebo nažloutlé. Póry jsou nejprve nepravidelně okrouhlé, později potrhané až labyrintické, s hustotou 1–3 na mm, zbarvené podobně jako rourky. Okraj plodnice je obvykle neplodný, bílý, vláknitý.

Výtrusy jsou oválné, 4–7 x 3–4 µm (podle Vampola a Charvátová (2021) tvarem a velikostí dosti variabilní). Bazidie jsou 2výtrusé nebo 4výtrusé. Hymeniální cystidy jsou podobné velikosti jako bazidie, mírně vřetenovité a na vrcholu zdobené vyloučenými krystaly. Přezky chybí.

Výskyt

Roste od května do listopadu, dosti vzácně, na dřevě listnáčů, výjimečně na jehličnanech. Hojnější je jen v lužních lesích jižní Moravy. Saprotrof, výjimečně slabý parazit.

Možná záměna

Ostropórka korová (Oxyporus corticola) má vejčité výtrusy a v hymeniu gloeocystidy (se zrnitým, kapkovitým až olejovitým obsahem).

Kuchyňské využití

Je nejedlá.

foto Oldřich Jindřich

Autorství obrázků: Oldřich Jindřich

Literatura

Vampola P., Kříž M. (2023): České jmenosloví evropských druhů chorošů – 3. část (O–R). Česká vědecká společnost pro mykologii. Mykologické listy č. 154.
Oxyporus latemarginatus – ostropórka lužní
Vampola P., Charvátová E. (2021): Choroše Evropy ve sbírkách Muzea Vysočiny Jihlava
Oxyporus latemarginatus – ostropórka lužní
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
Oxyporus latemarginatus – ostropórka lužní
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
Oxyporus latemarginatus – ostropórka lužní
Bernichia A. (2005): Polyporaceae, Edizioni Candusso, Italia