hlívovník olivový
Omphalotus olearius (DC.) Singer 1948
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: hlívovníkovité (Omphalotaceae)
Rod: hlíva (Omphalotus)
Synonyma
Omphalotus illudens (Schwein.) Bresinsky & Besl 1979
Stručný popis
Klobouk je široký 30–200 mm, nejprve sklenutý s podehnutým okrajem, později prohloubený až mělce nálevkovitý, uprostřed často s malou bradavkou, nehygrofánní, živě oranžový až hnědooranžový, suchý, lesklý, v dospělosti se zvlněným okrajem.
Lupeny jsou husté, 2–6 mm vysoké, oranžově žluté, dlouze sbíhavé na třeň. V literatuře se obvykle uvádí, že lupeny ve tmě světélkují, tento jev je ale například zde zpochybňován.
Třeň je válcovitý, 30–150 x 10–25 mm, směrem k bázi často zúžený, excentrický, jen vzácně středový, vláknitý, žlutooranžový až žlutohnědý.
Dužnina je dosti tuhá a pružná, světle oranžová, na řezu barevně neměnná. Vůně je nevýrazná, může být lehce příjemná i nepříjemná. Chuť je mírná.
Výtrusný prach je bělavý nebo nažloutlý.
Výtrusy jsou téměř kulovité, 5–7 x 4–6 µm, bezbarvé, hladké, neamyloidní.
Výskyt
Roste vzácně, od června do listopadu, v České republice jen v nejteplejších oblastech, obvykle v trsech na dřevě listnáčů, především dubů, méně často buků nebo habrů, někdy zdánlivě ze země. Saproparazit.
Možná záměna
Ve Středomoří na dřevě olivovníku roste hlíva olivová (Omphalotus olearius). Někdy je s hlívou klamnou synonymizována nebo je považována za jeho varietu. Může být dosti matoucí, když mnohé nálezy hlívy klamné ve střední Evropě byly dříve určeny jako hlíva olivová a obě jména jsou dodnes zaměňována.
Za předpokladu, že hlíva olivová ve střední Evropě neroste nebo že je s hlívou klamnou totožná, je pro nás hlíva klamná prakticky nezaměnitelná.
Kuchyňské využití
Je jedovatá. Po požití způsobuje nepříjemné zažívací potíže.
Autorství obrázků: Milan Němčický