helmovka zefírová
Mycena zephirus (Fr.) P. Kumm. 1871
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: helmovkovité (Mycenaceae)
Rod: helmovka (Mycena)
Synonyma
Agaricus zephirus Weinm. 1818
Popis
Klobouk je široký 20–50 mm, kuželovitý, později plochý, obvykle se středovým hrbolkem, lysý, na okraji vroubkovaný, prosvítavě rýhovaný, zprvu hnědý, šedohnědý, rezavě nebo růžově hnědý, postupně od okraje bělavý až bílý. V dospělosti s červenohnědými skvrnami.
Lupeny jsou spíše řídké, břichaté, u třeně mírně vykrojené, připojené, někdy s krátkým zoubkem, bílé nebo velmi světle šedivé, ve stáří s červenohnědými skvrnami podobně jako klobouk. 23 až 27 lupenů dosahuje ke třeni.
Třeň je válcovitý, 30–70 x 2–4 mm, někdy zploštělý, velmi křehký, v mládí šedý až hnědošedý, stříbřitě ojíněný až bíle vločkatý, později až tmavě (růžově, rezavě) hnědý, u klobouku zpravidla světlejší. Báze třeně je hustě pokryta jemnými bílými vlákny.
Dužnina je tenká, bělavá. Vůně nevýrazná nebo lehce ředkvová (někdy je uváděna i jako dusičná nebo spermatická). Chuť je mírná, lehce ředkvová nebo nahořklá.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou eliptické až válcovité, 9–13 x 4,5–6 µm, hladké, amyloidní.
Výskyt
Roste velmi hojně, od září do listopadu, v jehličnatých a smíšených lesích, v opadu, zejména pod borovicemi, obvykle ve skupinách, někdy na ploše několika metrů čtverečních. Je to jedna z nejhojnějších podzimních hub.
Možná záměna
Přes proměnlivost v barvě klobouku od bělavých až k hnědým odstínům ji lze většinou snadno určit podle rezavých skvrn na klobouku a na lupenech dospělých plodnic a podle stříbrných odstínů na třeni.
Poznámky
Za vlhkého počasí na starších plodnicích často parazituje houbáš hnědý (Spinellus fusiger).
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal