helmovka níťonohá
Mycena filopes (Bull.) P. Kumm. 1871
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: helmovkovité (Mycenaceae)
Rod: helmovka (Mycena)
Popis
Klobouk je široký 5–20 mm, kuželovitý nebo zvoncovitý, bělavý, našedlý, šedohnědý, podle Aronsen a Laessoe (2016) až tmavohnědý, vždy bez růžových odstínů, uprostřed zpravidla tmavší, hygrofánní, prosvítavě rýhovaný, za sucha stříbřitě vláknitý.
Lupeny jsou středně husté až prořídlé, s hojnými lupénky, bělavé až světle šedohnědé, ke třeni úzce připojené, někdy s krátkým zoubkem. Podle Aronsen a Laessoe (2016) 16–23 lupenů dosahuje ke třeni.
Třeň je válcovitý, poměrně dlouhý, 40–120 x 1–2 mm, tuhý, šedohnědý, u vrcholu světlejší, na bázi pokrytý dlouhými bělavými vlákny.
Dužnina je tenká, bělavá, průsvitná. Vůně za čerstva nevýrazná, při zasychání jsou plodnice cíti jodoformem.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou eliptické, 8–12 x 5–6,5 µm. Velikost výtrusů závisí od typu bazidií a je dosti proměnlivá.
Ostří lupenů je sterilní. Cheilocystidy jsou široce kyjovité až téměř kulovité, 20–35 x 10–20 µm, s četnými výrůstky. Pleurocystidy většinou chybí. Terminální buňky pokožky třeně jsou kyjovité s výrůstky. Bazidie mohou být dvouvýtrusé nebo (méně často) čtyřvýtrusé.
Výskyt
Roste od června do prosince, dosti hojně, na tlejících rostlinných zbytcích. Najdeme ji v lese i mimo les, v trávě nebo i na mechem obrostlých tlejících kmenech stromů.
Možná záměna
Dosti podobná je helmovka kuželovitá (Mycena metata), která roste nejčastěji v opadu jehličnanů, dosti často má na klobouku narůžovělé odstíny a na třeni nemá kyjovité terminální buňky s výrůstky.
Helmovka Oortova (Mycena arcangeliana) při zasychání také voní po jodoformu, má světlý klobouk a na třeni často modrofialový odstín.
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal