helmovka slizká
Mycena epipterygia (Scop.) Gray 1821
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: helmovkovité (Mycenaceae)
Rod: helmovka (Mycena)
Synonyma
Agaricus epipterygius Scop. 1772
Agaricus epipterygius var. epipterygius Scop. 1772
Collopus epipterygius (Scop.) E. Horak 1968
Mycena citrinella (Pers.) P. Kumm. 1871
Mycena epipterygia var. epipterygia (Scop.) Gray 1821
Mycena flavipes (Sibth.) Gray 1821
Mycena pelliculosa 1873
Mycena plicatocrenata (Fr.) Gillet 1876
Mycena splendidipes Peck 1913
Mycena viscosa Secr. ex Maire 1910
Prunulus epipterygius (Scop.) Murrill 1916
Prunulus splendidipes (Peck) Murrill 1916
Popis
Klobouk je široký 10–25 mm, nejprve elipsoidní nebo vejčitý, brzy kuželovitý nebo zvoncovitý, v dospělosti spíše výjimečně ploše sklenutý až téměř plochý, někdy s tupým středovým hrbolkem či zvednutým okrajem, bělavý, krémový, šedavý nebo nahnědlý, často se žlutými odstíny nebo až zářivě citronově zelenožlutý, lepkavý až slizký. Okraj klobouku je prosvítavě rýhovaný a ± světlejší. Pokožku klobouku tvoří tenká a pružná vrstva, kterou lze sloupnout.
Lupeny jsou nejprve bělavé, později šednoucí nebo narůžovělé, u třeně široce připojené až mírně sbíhavé, s pružným slizkým ostřím, které lze jako tenkou nit od zbytku lupenu oddělit. Podle Aronsen a Laessoe (2016) dosahuje ke třeni 17–23 lupenů.
Třeň je válcovitý, 30–80 x 1–2 mm, s oddělitelnou gelatinózní vrstvou, v mládí často zářivě (neonově) citronově žlutý, později vybledající.
Dužnina je tenká, nažloutlá. Vůně a chuť jsou nevýrazné.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou elipsoidní až kapkovité, 8,5–11 x 4,5–6 µm, bezbarvé, hladké, amyloidní.
Bazidie jsou 4výtrusé, někdy však i 2výtrusé (pak mohou být výtrusy o něco větší). Cheilocystidy jsou kyjovité s hojnými výběžky, podobné buňky najdeme i na pokožce třeně.
Výskyt
Roste od září do listopadu, obvykle ve skupinách, v lesích všech typů (častěji však pod jehličnany), někdy i mimo les, v opadu, i na tlejících zbytcích dřeva, často v mechu, někdy také na spáleništi.
Možná záměna
Je dosti proměnlivá a je popsána řada variet a forem. V širším pojetí (sensu lato) je obvykle snadno rozpoznatelná podle slizkého, svítivě žlutého nebo žlutozeleného třeně (může však být i bělavý) a pružné, sloupnutelné pokožky klobouku.
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Oldřich Jindřich