tmavobělka rýhonohá
Melanoleuca grammopodia (Bull.)
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: čirůvkovité (Tricholomataceae)
Synonyma
Melanoleuca subbrevipes Métrod 1942
Popis
Klobouk je široký 60–150 (200) mm, nejprve sklenutý s dlouho podehnutým okrajem, později sklenutý, plochý až prohloubený, s tupým nízkým hrbolkem, slabě hygrofánní, šedohnědý až žlutohnědý, uprostřed obvykle tmavší.
Lupeny jsou velmi husté, s četnými lupénky, bělavé, později hnědnoucí, u třeně vykrojené.
Třeň je válcovitý, 50–100 (120) x 10–20 mm, na bázi často s hlízou širokou až 30 mm, šedohnědý, podélně rýhovaně vláknitý, v horní části vločkatý.
Dužnina je bělavá. Pach je nepříjemný, zemitě zatuchlý až spermatický. Chuť je mírná, ovšem nepříjemná.
Výtrusný prach je bělavý až smetanový.
Výtrusy jsou oválné, 7,5–10 x 5–6 µm, izolovaně bradavčité, amyloidní.
Bazidie jsou 4výtrusé. Cheilocystidy jsou úzké, s přehrádkou. Pleurocystidy chybí.
Výskyt
Roste od května do října, roztroušeně, obvykle ve skupinách, v parcích i světlých lesích, zejména na vápnitých půdách.
Možná záměna
Důležitými znaky jsou velikost plodnic a zatuchlý pach.
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
Poznámky k systematice
Podle Hagara (2014) je Melanoleuca subbrevipes synonymem pro Melanoleuca grammopodia, což uvádí také Index Fungorum (2024). Podle Mycobank (2024) Melanoleuca subbrevipes není validní jméno.
MYKO: Sdílíme názor Hagara (2014). Např. nález 0066-2024-0191 vykazuje znaky jak Melanoleuca grammopodia, tak Melanoleuca subbrevipes, srovnej dle Knudsen, Vesterholt a kol. (2018).
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal