pýchavka hruškovitá
Lycoperdon pyriforme Schaeff. 1774
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: pečárkovité (Agaricaceae)
Synonyma
Apioperdon pyriforme (Schaeff.) Vizzini 2017
Lycoperdon serotinum Bonord. 1857
Morganella pyriformis (Schaef.: Pers.) Kreisel & D. Krüger 2003
Utraria pyriformis (Schaeff.) Quél. 1873
Popis
Plodnice jsou hruškovitého nebo kyjovitého tvaru, v horní části široké 20–40 mm, vysoké celkem 20–60 mm, při pohledu shora někdy eliptické, na vrcholu někdy se širokým, oble kuželovitým (obvykle trochu tmavším) hrbolkem. Vnější okrovka je zprvu bělavá, s hojnými drobnými bradavkami, později světle šedohnědá, olysávající, nakonec hnědá. V průběhu zrání plodnice se na vrcholu otevírá nepravidelný otvor pro uvolňování výtrusů. Ve stáří je okrovka papírovitá. Na bázi plodnice můžeme vidět výrazné provázkovité podhoubí (rhizomorfy).
Dužnina je uvnitř plodné vrchní kulovité části plodnice (gleba) zpočátku bílá a pevná, postupně měkne, zbarvuje se olivově hnědě, nakonec je vatovitá, plná výtrusů. Vnitřní okrovka je bělavá. Sterilní část plodnice je dlouho bělavá, později krémová.
Výtrusný prach je olivově hnědý.
Výtrusy jsou kulovité, 3,5–5 µm v průměru, hladké.
Výskyt
Roste od června do listopadu, dosti hojně, obvykle v početných skupinách těsně nahloučených plodnic, na mrtvém dřevě listnatých i jehličnatých stromů (pařezy, padlé kmeny, kořeny pod povrchem půdy), v lese i mimo les. Suché plodnice mohou v lese vytrvat dlouho do zimy.
Možná záměna
Význačná růstem na tlejícím dřevě, nahloučenými skupinami plodnic propojenými na bázi provázkovitým podhoubím.
Kuchyňské využití
Jako ostatní pýchavky je jedlá a chutná, dokud je dužnina na řezu čistě bílá.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal