bělopavučinec hlíznatý
Leucocortinarius bulbiger (Alb. & Schwein.) Singer 1945
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: čirůvkovité (Tricholomataceae)
Rod: bělopavučinec (Leucocortinarius)
Synonyma
Agaricus bulbiger Alb. & Schwein. 1805
Armillaria bulbigera (Alb. & Schwein.) P. Kumm. 1871
Cortinarius bulbiger (Alb. & Schwein.) J.E. Lange 1935
Cortinellus bulbiger (Alb. & Schwein.) Pat.
Popis
Klobouk je široký 40–100 mm, nejprve polokulovitý, s podehnutým až podvinutým okrajem spojeným se třeněm bílým vláknitým závojem, později sklenutý až rozprostřený, jemně vláknitý, červenohnědý, oranžově hnědý, při okraji světlejší, někdy nažloutlý. Zbytky závoje mohou u mladších plodnic na pokožce klobouku vytvářet bělavé, přitisklé, strupovité šupiny.
Lupeny jsou bělavé nebo krémové, později hnědnoucí.
Třeň je válcovitý, 50–100 x 10–15 mm, na bázi s výraznou odsedlou hlízou širokou až 35 mm, bělavý, později hnědnoucí. V horní třetině třeně mladých plodnic zůstává hrubě vláknitý, odstávající, brzy mizející prsten
Dužnina je bílá až krémová, bez výraznější vůně a chuti.
Výtrusný prach je krémový.
Výtrusy jsou široce elipsoidní, 6,5–9 x 4–5,5 µm, průsvitné, hladké, neamyloidní.
Hymeniální cystidy a přezky chybí.
Výskyt
Roste od července do října, nehojně, v listnatých, jehličnatých i smíšených lesích. V literatuře je často udáván výskyt pod smrky a jedlemi, se kterými (pravděpodobně) tvoří mykorzhizu. Upřednostňuje bohatší vápnité půdy.
Možná záměna
Pro výrazný bílý vláknitý závoj a zřetelnou hlízu na bázi třeně vypadá jako pavučinec podrodu Phlegmacium, má však světlý výtrusný prach a patří do čeledi čirůvkovitých (Tricholomataceae). Je celosvětově jediným zástupcem rodu Leucocortinarius, při troše pozornosti prakticky nezaměnitelný.
Kuchyňské využití
Je jedlý. Podle Holec a kol. (2012) jedlý a chutný.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Oldřich Jindřich