bedla olivolupenná
Lepiota elaiophylla Vellinga & Huijser 1998
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: pečárkovité (Agaricaceae)
Rod: bedla (Lepiota)
Popis
Klobouk je široký 5–25 mm, nejprve oválný s podehnutým okrajem obepínajícím vrchol třeně, později polokulovitý, nakonec sklenutý. V mládí je tmavě hnědý, někdy narezlý, pokožka později rozpukává a mezi vytvořenými šupinkami se objevuje žlutý podklad. Střed klobouku zůstává tmavší.
Lupeny jsou spíše řídké, zvlněné, s četnými lupénky, žluté, později olivově žluté, nakonec (po usušení) olivově hnědé, u třeně volné.
Třeň je válcovitý, 20–40 x 2–4 mm, bez prstenu, v dospělosti dutý, (citronově) žlutý, vláknitý, zejména ve spodní polovině s tmavšími hnědými šupinkami tvořícími někdy nedokonalý prstencový vzor.
Dužnina je žlutá nebo nažloutlá. Vůně je zatuchlá, chuť mírná.
Výtrusy jsou úzce eliptické, mírně válcovité, 6,5–8,5 x 3,5–4,5 µm, dextrinoidní, hladké.
Výskyt
Druh je domovem v tropech Jižní Ameriky, v podmínkách České republiky roste jen ve sklenících nebo spolu s pokojovými rostlinami, nejčastěji během letních veder.
Možná záměna
Bedla žlutolupenná (Lepiota xanthophylla) je také teplomilným druhem, ale s postupujícím oteplováním může vyrůst i v teplých listnatých lesích střední Evropy. Podle Holec a Antonín (2009) má o něco větší výtrusy a lupeny suchých plodnic si zachovávají žluté zbarvení.
Kuchyňské využití
Je jedovatá.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal