Atlas hub / Nálezy

patyčka rosolovitá
Leotia lubrica (Scop.) Pers. 1797

Říše: houby (Fungi)

Kmen: vřeckovýtrusné (Ascomycota)

Třída: voskovičkoplodé (Leotiomycetes)

Řád: voskovičkotvaré (Helotiales)

Čeleď: patyčkovité (Leotiaceae)

Rod: patyčka (Leotia)

Synonyma

Helvella lubrica Scop. 1772

Leotia aurantipes (S. Imai) F.L. Tai 1944

Leotia gelatinosa Hill 1771

Leotia portentosa (S. Imai & Minakata) F.L. Tai 1944

Leotia viscosa Fr. 1822

Popis

Plodnice tvoří přeměněné apothécium a je zřetelně rozdělena na plodnou výtrusorodou část (klobouk) a sterilní třeň.

Klobouk je široký 10–20 mm, rosolovitý, žlutý, zelenožlutý, někdy až olivově hnědý, ve stáří téměř černý, nepravidelně laločnatý, s podvinutým okrajem. Na svrchní výtrusorodé straně je hladký, za vlhka slizký až lepkavý, na spodní straně někdy zrnitý.

Třeň je válcovitý, 20–80 x 2–8 mm, často bočně stlačený s rýhou, často světlejší než klobouk, citronově žlutý, zlatožlutý nebo žlutookrový, někdy se zelenými nebo olivovými odstíny, v dospělosti dutý a naplněný slizem, hladký nebo (zvláště v horní části) zrnitý, pod kloboukem obvykle trochu rozšířený.

Dužnina je (voskovitě) rosolovitá, bělavá, nažloutlá. Vůně je nevýrazná, chuť nevýrazná nebo zatuchle zemitá.

Výtrusný prach je průsvitně bělavý nebo nažloutlý.

Výtrusy jsou úzce vřetenovité, 15–25 x 5–7 µm. Zralé výtrusy jsou při pozorování v Melzerově činidle rozděleny 3–7 přepážkami (septy). Ve vřecku je 8 výtrusů.

zralé výtrusy (H2O)
vřecka a parafýzy (Melzerovo činidlo)

Výskyt

Roste místy hojně, od července do října jednotlivě, častěji ve skupinách nebo v trsech, ve všech typech lesů na vlhkých jílovitých a hlinitopísčitých půdách, v mechu nebo rašeliništích.

Možná záměna

Plodnice kulatěnky horské (Cudonia circinans) nebo kulatěnky změněné (Cudonia confusa) jsou krémové až okrové, případně s šedofialovým třeněm. Druhy rodu Cudonia mají výrazně delší výtrusy.

Zeleně zbarvené plodnice trochu podobného tvaru a konzistence vytváří také pazoubek zelený (Microglossum viride) nebo pazoubek šedozelený (Microglossum griseoviride), ty však mají plodnou část spíše protáhle kyjovitou nebo vřetenovitou a zploštělou.

Ve starší literatuře je zmiňována zaměnitelnost s patyčkou černozelenou (Leotia atrovirens), která však v Evropě neroste. Zelené až černozelené zbarvení u některých nálezů způsobuje parazit.

Kuchyňské využití

Patyčka rosolovitá je většinou označována jako nejedlá, každopádně je z hledisky kuchyňského využití bez významu.

foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal foto Oldřich Jindřich foto Oldřich Jindřich foto Tomáš Chaluš foto Tomáš Chaluš

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Oldřich Jindřich, Tomáš Chaluš

Literatura

Holec J., Beran M., Kříž M. (2017): Atlas hub Šumavy a Novohradských hor. Nakladatelství Karmášek, České Budějovice.
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
Leotia lubrica – patyčka rosolovitá
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
Leotia lubrica – patyčka rosolovitá
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
Leotia lubrica – patyčka rosolovitá
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
Houda J. (1995): Patyčka rosolovitá (Leotia lubrica Pers.). Česká mykologická společnost. Mykologický sborník 2/1995.